Co fanoušci vytýkali vedení klubu. Co se jim nelíbilo?
„Bohužel se fanoušci stále vrací k tomu, že jsme se spojili s Bílými Tygry Liberec. Pořád jim vadí, že zde nehrají benátečtí hráči. Samozřejmě s benáteckými hráči bychom hráli úplně jinou soutěž. To je taková první bolest. Druhá věc, která se jim nelíbila, byla ta, že se vystřídala pozice střídačky. To znamená, že nyní se kotel dívá po dvě třetiny na domácí branku.“

Jaké byly argumenty ze strany vedení? Je jasné, že bez pomoci Liberce by Benátky v první lize nemohly působit...
„Určitě nemohly. Mysleli jsme si, že už rok stačí k tomu, abychom fanoušky přesvědčili, že bez libereckých hráčů nemůžeme první ligu hrát. V druhé věci jsme i viděli, že loňské výsledky byly výborné a že takové fanouškovské předpoklady, že zde bude hokej horší a že půjdou hráči poté do Liberce, se nenaplnily. Ba naopak, Liberec nám vycházel a vychází vstříc. Fanoušci se však domnívají, že zde musí hrát benátečtí hráči. S tím se nedá nic dělat.“

Brali by fanoušci i to, že by se zde hrála jen druhá liga?
„To je otázka spíše pro ně. Existují takové hlasy – lepší být na vesnici králem, než ve městě pátý.“

Otázka střídaček je asi více záležitostí trenérů, kteří si to rozhodnou, nebo ne?
„Rozhodli si to trenéři, ale bylo to na přání hráčů. Mám informaci, že hráči chtěli být blíže ke kabině. Například z důvodu, že když dojde ke zranění, tak je lékař hned po ruce.“

Fandové k hokeji patří. Jak moc vás mrzí, že zde na benáteckém zimáku ve větší míře nejsou?
„Mrzí nás to hodně a nejen nás, ale zejména naše hráče. Se starší generací se pokoušíme nyní fandit. Došlo to až tak daleko (smích)! Uvidíme, jestli se nám to bude dařit. Každopádně zatím stadion jen při některých pěkných akcích zatleská. Fandění, bubnování, křik, to patří spíše k mladé generaci. My tohle asi nedokážeme (smích).“

Mimochodem, jak vy zápasy prožíváte? Dokážete být fanouškem, který by ostatní burcoval?
„Řídím se známým heslem. Fandím, ale zůstávám člověkem (smích). Samozřejmě někdy je člověk vztažen zápasem. Zejména, když je to vyrovnané, nebo když v závěru soutěže jde o každý bod. Člověka samozřejmě atmosféra vtáhne. I když je tady ticho, tak nakonec křičí sám.“

Jaká bude další cesta v tom, aby se našla společná řeč s fanoušky? Budete se je dále snažit přesvědčovat, nebo nalákat fanoušky odjinud?
„Přeci jen pár skalních fandů sem chodí. Kotel celý nevymizel. Mám takovou zprávu, že ty skalní, co odešli, tak chodí fandit na druhou ligu do Kolína Karlu Nedbalovi. Jestli je to pravda, nevím. Nedbal také není benátecký hráč. Takže tomu úplně nerozumím. Pravda je taková, že budeme chtít oslovit i ten zbytek kotle, který tady zůstal. Chceme rozšířit spolupráci. Snad se nám to do Vánoc podaří. Nechceme být na tichém stadionu.“

Není to jen otázka fanklubu. Návštěvy na benáteckém stadionu asi nejsou takové, jaké by si zdejší klub zasloužil. O tom, že se tady bude hrát první liga, se před pár lety nikomu ani nezdálo.
„Určitě je to dáno i tím, že v Benátkách je také extraliga volejbalu. Bohužel mají stejné hrací termíny, jako my na hokeji. Teď ihned po hokeji poběžím na volejbal, kde bude 200 nebo 250 lidí, kteří fandí sportu a nejsou na hokeji.“

Co byste si přál od nynější sezóny? Kde by se mužstvo Benátek mělo pohybovat?
„Ideální by samozřejmě bylo, kdybychom se dostali alespoň do předkola play-off. To by bylo výborné. Cokoliv lepšího bude plus, cokoliv horšího bude mínus.“

Děkujeme za rozhovor.