„K prvoligovému zápasu do Třebíče jsme nemohli dorazit, jelikož zasáhla vyšší moc a náš autobus uvízl na Vysočině ve sněhových závějích,“ stručně popsal příčinu nesehrání inkriminovaného utkání benátecký sportovní ředitel Jan Slivka. Jana Slivku enormně namíchlo chování funkcionářů třebíčského hokejového klubu, kteří neměli snahu se dohodnout na náhradním termínu. „Navrhovali jsme odehrát utkání ve čtvrtek 16. února, což Třebíč odmítla. Další náš návrh zněl čtvrtek 23. února, ale ani ten nebyl představenstvu Třebíče po chuti. Nevím, co by chtěli. Bohužel Třebíč je jediným klubem v první lize, se kterým se nikdy nelze na ničem domluvit. Není to jen naše zkušenost. Potvrdili mi to i představitelé dalších klubů, se kterými jsem měl možnost hovořit,“ nebere si servítky Jan Slivka.

Necitlivá byla i polemika, která se objevila na oficiálních webových stránkách horáckého hokejového klubu o tom, zda benátecký tým sněhovou kalamitu nepodcenil. „Vyjeli jsme v 11:30, tedy s dostatečnou časovou rezervou,“ reaguje Jan Slivka. A v zápětí s ironií v hlase dodává: „Ovšem mohli jsme vyjet už v neděli.“ Následně se vší vážností pokračuje: „Neměli jsme žádný důvod někam nedojet. Co vykládají funkcionáři Třebíče, pravda není. Je to naprostá lež.“

Své si vytrpěli i samotní hráči, kteří v autobuse pobývali bezmála třináct hodin! „Našim hráčům šlo v některých momentech prakticky o život,“ připomněl Slivka situaci, kdy se benátecký autobus stal neovladatelným a klouzal z prudkého kopce ve vsi Chyška vstříc katastrofě. Nakonec se řidiči autobus podařilo s veškerou námahou ukočírovat. Hráči a zejména pak masér Martin Tondr poté pomáhali s vyproštěním zapadlých aut a s odklízením sněhu.

Zápas mezi Třebíčí a Benátkami nad Jizerou nebyl jediným, jenž musel být odložen kvůli klimatickým podmínkám. Nehrálo se také v Olomouci, kam měl přijet Hradec Králové. „Byla to tatáž situace. Olomouc se však s Hradcem dohodla na náhradním termínu po vzájemné dohodě během půl hodiny. S Třebíčí to ale takto nejde. Chování pana Čapka a pana Pokorného je přímo neskutečné. Chtěl bych je vidět, jak by se zachovali v podobné situaci, pokud by se do ní také dostali,“ zakončil Jan Slivka naše povídání.