Pane Grůšo, v první řadě od nás přijměte dodatečnou gratulaci k Vašim narozeninám. A nyní již pojďme k samotnému rozhovoru. Mohl byste se ohlédnout za svou hokejovou kariérou?
Moje hokejové začátky byly v Brodcích nad Jizerou, kde jsem v šestnácti letech jako dorostenec už hrál za „A“ mužstvo a nejlepší zápasy byly vždy v sousedním derby s Benátkami. Poté jsem odešel na vojnu a následovala štace v rezervě Mladé Boleslavi, ale nerad jsem dojížděl, a tak jsem vrátil na dvě sezóny zpět do Brodec. A pak už následovaly Benátky, kde jsem nakonec ukončil svou hokejovou kariéru.

Jak dlouho jste v Benátkách působil?
No, člověče (zapřemýšlí se). Určitě deset sezón.

Co považujete za svůj největší úspěch ve své aktivní hráčské kariéře?
Určitě postup do divize s Benátkami. V benáteckém týmu byla řada kluků z Mladé Boleslavi, kteří do týmu výborně zapadli, vytvořili jsme dobrou partu a poměrně nám to klapalo. Sice jsme po prvním roce sestoupili, abychom se následně vrátili zpět, a pak už se nám divizi podařilo udržet.

S jakými soupeři jste hráli, na koho z kabiny nejvíce vzpomínáte?
Hráli jsme s kvalitními týmy. Jmenovat můžu například Klášterec nad Ohří, který v současnosti hraje druhou ligu, dále například Hluboká nad Vltavou nebo Sokolov. Na tu dobu se jezdily dlouhé zájezdy. Jak jsem již říkal, měli jsme výbornou partu, takže jsme táhli za jeden provaz. Je tedy těžké někoho vybrat. Ale kdybych měl někoho říct, tak Franta Pospíšil, Bohouš Bartoň nebo Cilda Najman.

Říkáte, že jste hrál s nynějším prezidentem klubu Bohumilem Bartoněm. Jak byste ho charakterizoval jako hráče a později jako trenéra a funkcionáře?
Bohouš byl vždycky poctivý kluk, hráli jsme spolu v jedné lajně. On hrál centra, já většinou pravé křídlo a šlapalo nám to spolu. A co se týče té druhé části jeho kariéry, myslím si, že vše vede dobře a můžu na jeho adresu vždy říct jen to nejlepší.

Můžete nějak porovnat zápasy v minulosti s těmi současnými, které vidíte na vlastní oči? Dá se to vůbec nějak srovnat?
Porovnat to můžu jednoduše. Dříve nebyl hokej tak tvrdý a rychlý. Podmínky samozřejmě nebyly takové, jaké teď kluci mají. Před tím člověk jen může říct klobouk dolů. Prostě bych to shrnul tak, že hokej šel strašně nahoru. Ten rozdíl je velký.

Jak vzpomínáte na derby Benátky versus Mladá Boleslav?
Zápasy byly vždy vyhecované, bylo to prostě derby se vším všudy.

Pojďme nyní k současnosti, jak hodnotíte letošní výkony Benátek v první lize?
Začátek sezóny nám vyšel dobře. Pak ale přišel útlum, hodně porážek a často jsme inkasovali. Tím pádem jsme v tabulce klesali. Do zápasu s Mladou Boleslaví si myslím, že naši hráči nepodávali výkony, které by se od nich očekávaly. Brankáři dostali poměrně dost gólů, útočníci obraně moc nepomáhali, a proto jsme se dostali do situace, v jaké jsme byli. Od toho zápasu s Boleslaví se to ale lepší, a tak doufám, že jsme z nejhoršího venku. Měli bychom začít bodovat a stoupat tabulkou výš.

Kde byste rád viděl benátecký tým v tabulce?
Mančaft má na to, aby hrál do sedmého místa, což by bylo perfektní.

Co říkáte na spolupráci s Libercem, která funguje již pět let.
Řekněme si na rovinu, že my jako Benátky, bychom první ligu sami neutáhli. Liberec nám dodává hráče, kteří výkonnost mají, ale někteří by podle mého soudu to mohli ještě více prodat. Jinak je spolupráce určitě na dobré úrovni a kéž by takhle pokračovala i nadále.

Čerstvou informací je odchod Milana Černého na post asistenta Liberce a do Benátek se jako trenér vrací Vladimír Čermák. Co říkáte na tu změnu?
Milan Černý už v Benátkách nějakou tu sezónu trénoval a příchod Vladimíra Čermáka bude pro tým velkým impulsem. Já osobně i ostatní diváci, se kterými přijdu na stadionu do styku, tuto změnu jen vítáme. Milanovi posun výš přeju, jako každému, který má tu možnost postoupit.

Jak vy, jako pravidelný návštěvník zápasů, se díváte na divácké návštěvy v Benátkách?
To mě strašně mrzí, protože některé zápasy měly až extraligovou úroveň, ale nedokážu si vysvětlit, proč návštěvy poklesly. Dříve byla v Benátkách pro hokej větší zapálenost. Klukům by se samozřejmě hrálo lépe, kdy chodilo šest nebo sedm stovek diváků. Fanklub povzbuzuje a bylo by dobré, kdyby se přidávali i ostatní. Hned by to vypadalo jinak.

Kolik chodilo diváků v dobách, kdy jste ještě aktivně hrával?
Nad tím jsem právě zauvažoval a říkal jsem si: Tenkrát se hrálo na přírodním ledě, mrzlo, plno sněhu a okolo mantinelu bylo i pět až šest set lidí. Ale to byla jiná doba. Nyní je každý pohodlnější, pustí si doma televizi, kde je plno přenosů a dívá se z pohodlí domova.

Nemyslíte si, že diváky hokeji bere i volejbal, který se někdy hraje ve stejný termín i čas?
To je také pravda. Myšlení lidí je takové, že půjdou radši do tepla, než aby mrzli – lidově řečeno. Nelíbí se mi to, že se zápasy kříží. Bylo by dobré se s volejbalovým klubem dohodnout, aby se zápasy nekryly.

Co vy a brusle? Kdy jste je měl naposledy na nohou?
Ježišmarjá (směje se). To už je hodně dlouho. Po skončení aktivní kariéry jsem vlastně hrál za Dražice ještě odborářskou ligu do nějakých osmatřiceti let. Od té doby jsem brusle na noze neměl a je to již nějakých dvaatřicet let.

Jak v sezóně fotbalové i hokejové jako divák skloubíte tyto dva sporty dohromady? V SK Strašnov jste předsedou klubu, ale vynechat nechcete ani jeden domácí hokejový zápas Benátek, je to tak?
Na Strašnově se většinou omluvím a ujedu do Benátek, protože na rovinu říkám, že hokej mám radši. Fotbal ale nezatracuji, protože jsem ho přes dvanáct let sám na Strašnově hrál. Dříve to bylo tak, že skončil fotbal, naložili mě a šel jsem hrát hokej (úsměv). To už dneska nevidíš, teď je jiná doba a vše je takové uspěchané.

A co byste závěrem chtěl vzkázat benáteckému hokeji?
Hokeji v Benátkách přeji jen to nejlepší. Věřím, že výsledky budou minimálně takové, jako v posledních zápasech a v tabulce půjdeme nahoru!

Děkujeme za rozhovor, přejeme hodně zdraví a dalších spokojených let!