Dvacetiletý forvard Jan Havel se v benáteckém dresu objevil již v sezoně 2015/16, nicméně v probíhajícím ročníku se propracoval do stabilního základu sestavy Benátek. Ve 22 zápasech čtyřikrát skóroval a dvakrát asistoval a v modrobílém dresu je spokojený. „V Benátkách se mi líbí. Sice je tu trošku větší zima, ale zázemí v Liberci je na hodně vysoké úrovni,“ hodnotí mladý útočník prostředí, ve kterém působí.
V Benátkách se potkávají hráči ze tří extraligových celků, Jan Havel je jedním z hráčů sparťanské základy. „K hokeji mě přivedl taťka, začínal jsem koncem čtvrtého roku, skoro v pěti letech, na Spartě. Tam jsem dělal první krůčky,“ říká hráč s číslem 48 na dresu.
Učil se podle nějakých vzorů při svých hokejových začátcích? „Když jsem vyrůstal, tak ne, ale od těch nejlepších hráčů světa se dá něco okoukat. Jako je Alexander Ovečkin a další bombarďáci.“ Jako útočník se také snaží trénovat útočné finty. „Mám jich víc, protože na jednu gólman přijde, když vás zná. Takže se snažím pilovat víc věcí, aby nevěděl do poslední chvíle, co se chystám udělat,“ objasňuje.
V předchozím ročníku Jan slavil stříbro s juniorkou Sparty, také nahlédl ve dvou duelech do dospělého hokeje v nejvyšší soutěži. Díky čemu se rozhodl pro roli profesionálního hokejisty? „Podle mě je nejdůležitější, že mě to baví. Zvykl jsem si dělat to každý den. Co je lepší, než se bavit prací?“ odpovídá s úsměvem.
I přes bohatost klubové příslušnosti v benátecké kabině, vztahy jsou velmi dobré. Nicméně občas nějaké popichování proběhne. „Neřekl bych, že zrovna rivalita, ale jsou tam nějaké postrkovačky, občas narážky. Trošku se handrkujeme, ale vše je myšleno v dobrém,“ prozrazuje Honza Havel pod dohledem spoluhráče Adama Chlapíka.
Také profesionální hráči si potřebují občas odpočinout od hokeje, jak tráví volný čas právě dvacetiletý útočník? „Rád určitě odpočívám, jako každý člověk. Nějaký relax jako televize, klasické věci. Nic speciálního,“ nastiňuje.
A jak je na tom s kulturou? „Knížek jsem moc nepřečetl, ale jinak si rád zajdu do kina. Je jedno, jestli s kamarády nebo s přítelkyní,“ říká Jan. „Musím se pochlubit, že jsem byl i sám v kině, což má také jiný rozměr. A divadlo je pěkné, nebráním se mu,“ dodává závěrem.
FOTO: Zdeněk Langšádl / PPNA.cz