Oslavil jste sedmdesáté narozeniny. V první řadě velká gratulace. Když se člověk ohlédne zpátky do vaší funkcionářské kariéry, jak dlouho se vlastně u benáteckého hokeje pohybujete? Co z této doby zůstalo v paměti?
Přesně to nemám spočítáno. Ale určitě přes dvacet let. Zůstaly mi velice dobré zážitky. Samozřejmě také občas přišlo nějaké zklamání, ale určitě převládalo to dobré nad špatným. Zažil jsem zde mnoho trenérů a kolektivů, všechny bych ale hodnotil pozitivně.

Je vůbec možné spočítat, kolik hodin člověk stráví hokejem?
Časově to je velice náročné. V dřívější době bylo obtížnější skloubit hokej s mým povoláním, ve kterém jsem hodně cestoval po celé České republice. Zařídil jsem si, že jsem měl i někdy čas zajít se podívat na tréninky.

Zmínil jste, že jste u benáteckého hokeje zažil radostnou dobu, ale i tu trošku horší. Na co budete vzpomínat nejraději z těch dobrých zážitků?
V druholigových dobách se zde odehrála spousta kvalitních zápasů s výbornými soupeři, kteří poté postupovali do vyšších soutěží. V některých letech došlo k tomu, že jsme byli na chvostu tabulky, to se však nějak překonalo. Jak jsem již řekl, to dobré převyšovalo to špatné.

Vybaví se vám ještě dnes vzpomínky na to, když benátecký stadion ještě nebyl zakrytý?
Pochopitelně. Pamatuji si na takové události, kdy pršelo a bylo nutno připravit plochu pro konání zápasu. Hadicemi se stahovala voda z ledové plochy. Mladí hráči v současné době toto nemohou pamatovat. Nebo kupříkladu když sněžilo a venku bylo mínus dvacet stupňů, tak se to ve velké míře promítnulo na hráče, ale samozřejmě také na diváky.

Působil jste jako vedoucí mužstva. Co vaše práce všechno skýtala?
Když to vezmu úplně od začátku, tak je to všeobecná administrativní příprava. To znamená zjistit od trenérů sestavu a dát si vše kolem do pořádku, zajistit vstupenky na zápasy pro rodinné příslušníky hráčů. Při samotném utkání byla má úloha sledovat zápas, střádat a zapisovat statistické údaje.

Benátečtí se v posledních letech etablovali v prvoligové soutěži. Mohl jste si před dvaceti lety představit, že by se zde jednou hrála první liga?
Přiznám se, že opravdu ne. Přeci jen první liga už je o něčem jiném. Benátky jsou příliš malé městečko. Před dvaceti lety jsem ani v hlavě nenosil myšlenku, že by se zde někdy mohla druhá nejvyšší soutěž hrát.

Co byste benáteckému hokeji popřál do příštích let a do té další vaší sedmdesátky?
Děkuji. Každopádně bych benáteckému týmu přál, ať působí na předních pozicích prvoligové tabulky. Myslím si, že je tu velice dobře skloubená starší generace s mládím díky spolupráci s Libercem, což bych řekl, že je výhodné pro Liberec i pro Benátky.

Prezident klubu PhDr. Bohumil Bartoň o Václavu Jenčovi:

Václav Jenč oslavil sedmdesátiny. Jak moc významná osobnost to je pro benátecký hokej?
Václav Jenč je významnou osobností nejen pro benátecký hokej, protože byl také výborným fotbalistou. Hrál za Benátky střídavě za áčko a za béčko. Právě tam jsme se poznali. Vždycky inklinoval i k hokeji, takže se stal dlouholetým funkcionářem hokejového klubu, kde působil na postu vedoucího mužstva. Je to kluk, na kterého je velké spolehnutí a vždy patřil do zdejšího kolektivu.

Patrně je také jedním z těch funkcionářů, kteří nehledí na čas a obětují tomu v podstatě vše...
Určitě. Václav je klasickým funkcionářem, tak jak jsme na to byli zvyklí. Rozhodně nelituje volného času. I když byl momentálně v důchodu, tak tady trávil při dopoledních trénincích spoustu času a hokejem žil.

Jak moc těžké je dnes takové funkcionáře získat?
Samozřejmě, že je to velký problém. V současné době určitě chybí takový funkcionářský aktiv, nebo chcete-li zarytý klubismus. Právě tohle nyní trochu postrádám.

Vedení benáteckého klubu přeje Václavu Jenčovi hodně zdraví, štěstí i spokojenosti do dalších let a spoustu radosti z benáteckého hokeje! K přání se připojuje i redakce našeho webu.