Bohumil Bartoň žil pro benátecký sport, ať už to byl hokej nebo tenis. Nehleděl na čas, většinu času trávil na zimním stadionu, vidět byl na tenisových kurtech. „S Bohumilem Bartoněm jsem spolupracoval už jako činovník Písku,“ vzpomíná dnešní sportovní ředitel HC Benátky Jan Slivka. „Užší spolupráce započala před deseti lety, kdy mě on sám oslovil, jestli bych benáteckému hokeji nechtěl pomoci. To jsem akceptoval a v posledních deseti letech naše spolupráce byla velmi úzká. Byl to člověk, který pro sport obecně, a pro hokej i tenis, prostě žil. Dokázal velké věci.“
Má velkou zásluhu na tom, že se v Benátkách hraje druhá nejvyšší hokejová soutěž v rámci České republiky. V podstatě klub dokázal i finančně zabezpečit, což je v dnešní době velice složité. „ Z tohoto pohledu nám všem bude moc chybět. Navíc je třeba zmínit, že se zasloužil o dostavbu zimního stadionu, kdy se přistavěly šatny, provedlo se zastřešení, nová strojovna, mantinely. Prostě za jeho velkého přičinění sportovní stánek v Benátkách nad Jizerou dnes vypadá tak, jak vypadá. Zásluhu na tom má nejen jako prezident klubu, radní města, ale i díky svým kontaktům,“ neopomněl zdůraznit Jan Slivka.
Bohumil Bartoň stál také u přelomového rozhodnutí benáteckého hokeje. Byl totiž u startu spolupráce HC Benátky s libereckými Bílými Tygry. Už je to pět let, co ho mohl poznat také generální manažer Bartoloměj Salanský. „Pro mě to prostě byl člověk, který měl ohromné srdce. Byl z Benátek a pro Benátky doslova dýchal. Myslím si, jako to bývá vždy, až v pozdější době, kdy takový člověk odejde, si lidé uvědomí, co pro město a sport udělal. To byl prostě srdcař, prožíval každý zápas. Až jsme se o něj kolikrát báli. Nakonec to přišlo v době, kdy to nikdo nečekal. Prostě před Bohoušem smekám.“
Bohumil Bartoň skutečně intenzívně prožíval každý vyhraný i prohraný zápas. Jako správný prezident. Antonín Nečas ho mohl poznat nejen jako hráč, ale rovněž jako muž na benátecké lavičce. „Já si především myslím, že pan Bartoň byl sportovec se vším všudy. Ukazoval, jak se má sportovec chovat i v osobním životě. Mně osobně plně důvěřoval, dokázal respektovat mé názory. Nikdy nikoho sprostě neurazil. Vždy jsme problémy řešili v klidu.“
Zkrátka, s odchodem Bohumila Bartoně odešel noblesní pán.
ČEST JEHO PAMÁTCE!