Kdo tě oslovil s tím, že bys mohl nastoupit za Benátky?
Nejdřív trenér juniorky Petr Haken, který mně a dalším klukům řekl, že se máme druhý den hlásit na tréninku Benátek. Po tréninku nám trenér Filip Pešán řekl, že nastoupíme i do přípravného zápasu.

Co ti prozatím tvých prvních devět startů za Benátky přineslo?
Hlavně zkušenosti s dospělým hokejem. Už to není takový bláznivý juniorský hokej, ale hrají zde hráči, kteří dříve hráli Extraligu nebo po ní pokukují.

Co si pod pojmem „bláznivý juniorský hokej“ můžu představit?
Není to myšleno úplně doslova. Akorát jsem nevěděl, jak to nazvat. Mladí hráči v juniorce ještě tolik nepředvídají, jako zkušení borci, kteří dospělý hokej hrají již 15 let. Ti už přesně vědí, co se dopředu stane. Tak se třeba uvolní a najednou jedou sami na bránu.

Přivykl jsi během těch pár zápasů rychlejšímu hernímu tempu a celkově trochu jinému hernímu stylu?
Jo, to máš pravdu, je to rychlejší. A je to přesně jen o tom si zvyknout. Tady soupeř potrestá každou chybu, kterou uděláš. Protože skoro každý tým má nějaké zkušené borce, kteří tvého zaváhání dokáží využít ve svůj prospěch. Také je potřeba přesně dodržovat taktiku, kterou trenér nastaví.

Dobře. Teď tedy zpět k původní otázce. Myslíš, že sis na to už zvykl?
Nemůžu říct, že zvykl. Každý zápas je úplně jiný. Ale už vím, co od toho čekat. Do každého utkání se však musí jít na 100 % bez ohledu na to, kdo je soupeř a co od něj čekáš.

Ptám se proto, protože někteří tví spoluhráči z Benátek ve tvém věku, když jsem se ptala na jejich první starty v 1. lize, uvedli, že to pro ně byl velký skok a že z toho byli jaksi vyjevení...
Jo, vždyť to taky tak myslím, že už alespoň vím, co mě čeká, a ne jako při prvním startu, kdy jsem vůbec nevěděl, jaké to bude.

Po zápase s Třebíčí z 13. kola jsi do šatny odklopýtal. Co se stalo?
Ke konci zápasu jsem u třebíčské střídačky dostal tvrdý úder do hlavy. V tu chvíli jsem toho moc nevnímal. Ještě že to bylo na konci zápasu.

Tak hlavně, že to nemělo dlouhodobé následky.
To každopádně.

O prázdninách ses zaskvěl trefou v zápase proti Pardubicím alá Mikael Granlund. Prý tě tak při odchodu do kabin i oslovovali. Řekne ti tak ještě někdo i dnes?
Jo, sem tam mi to ještě někdo připomene.

Můžou se na podobnou akci těšit fanoušci Benátek někdy v brzké budoucnosti?
Od té doby, co se mi to povedlo, jsem nic podobného ještě nezkoušel. Ale není všem dnům konec, takový gól se vždycky ocení. Tedy každý se ocení, ale tenhle gól byl něco extra. Koukal jsem, že teď se povedl i Švihálkovi z Budějovic.

Trénuješ ještě nějakou jinou fintu?
Na tréninku někdy něco zkouším. Ale že bych teď něco chystal, se říct nedá. Jakože bych si řekl, že příští zápas musím udělat tohle. To musí přijít samo.

Jaké jsou tvé hokejové vyhlídky do budoucna?
Každý si klade nejvyšší cíle. Všechno ale nemůže být hned a musí se jít krůček po krůčku. Hokej chci hrát, protože ho miluju.

Zkus to trochu zkonkrétnit…
Jako odchovanec Liberce bych si chtěl určitě zahrát za liberecké áčko.

Videotéka

Pokud nevíte, co si pod gólem alá Mikael Granlund představit, zhlédněte toto video a zároveň si připomeňte moment ze semifinále MS světa v ledním hokeji 2011 na Slovensku, kde Finové i díky této trefě teprve devatenáctiletého Granlunda porazili Rusko, a později dosáhli až na zlato.

Jak taková akce vypadala v podání osmnáctiletého Dominika Hrníčka se podívejte zde: Hrníčko v akci