Ve svých dvaceti letech disponuje obránce Michal Plutnar cennými zkušenostmi s americkou juniorskou ligou. Poslední tři roky totiž strávil v zámoří v celku Tri-City Americans. Pravděpodobně i to je jeden z důvodů, proč ho Bílí Tygři po jeho návratu do Čech povolali do zbroje. Letní přípravu tedy absolvoval s libereckými hráči a hned v úvodu sezóny si vyzkoušel extraligovou atmosféru. Ta je podle něj mnohdy srovnatelná s tou v Americe při střetech juniorů. Momentálně však pro nadějného Plutnara v sestavě Liberce není místo. V posledních zápasech jste tak „Pluta“ mohli vidět, jak se po ledě prohání v dresu Benátek. Barvy středočeského klubu Plutnar hájil i v sobotu, kdy na domácím ledě opět zavládla střelecká mizérie.
Je to těžké hlavně po psychické stránce. Ty góly, které jsme dostali, nás srážejí. Jsou to góly, které pramení z našich chyb, a vůbec bychom neměli dopustit, aby nám je dali. Takže to není vůbec lehké. Když měl soupeř v závěru utkání přesilovku 5 na 3, chtěli jsme „Vaňousovi“ kapku pomoct, aby tam nedostal ještě jednoho, protože teď jede s dvacítkama na turnaj do Přerova.
V roce 2011 jsi byl draftovaný týmem Tri-City Americans do WHL (Western hockey league). Jaká tehdy byla tvá očekávání?
Chtěl jsem zkusit americký hokej, protože se říká, že v Americe je juniorský hokej nejlepší. Hrozně jsem se tam těšil. Samozřejmě jsem tak nějak pokukoval i po NHL s tím, že by se to třeba jednou mohlo povést. Bohužel se to nepovedlo, ale jsem rád, že jsem zpátky. Budu se tady snažit pomoct udělat co největší úspěch.
Byl pro tebe problém se po návratu adaptovat zpět na jiné rozměry hrací plochy, případně na jiné střelecké úhly?
V Americe je to hřiště užší, na všechno je méně času. V Česku se ale zase posunuly modré čáry a zvětšilo se útočné pásmo. Pro mě to zas až tak velký rozdíl nebyl, možná maličko ze začátku, ale markantní změna to nebyla.
Pokus se srovnat americký a český juniorský hokej.
Český juniorský hokej jsem nehrál, měl jsem možná pár zápasů, ale že bych hrál celou sezónu? To ne. Proto si to netroufnu srovnat. Jediné, co bych podotkl, že v Americe juniorský hokej lidé daleko víc žerou. Tím pádem na každý juniorský zápas chodí 5-6 tisíc diváků. Atmosféra při zápase je pak srovnatelná s Extraligou, možná ještě o něco lepší. Nechci snižovat kvality české juniorské hokejové ligy, ve které jsem prakticky téměř nehrál. Proto zmiňuji jen rozdílnou diváckou účast.
V čem si myslíš, že jsi za ty tři roky v Americe nejvíce „vyrostl“?
Určitě po fyzické stránce. Když jsem šel do Ameriky, měl jsem problém s váhou. Všichni mi říkali, že málo hraji osobní souboje a že je prohrávám. Myslím, že tohle jsem tam maličko zlepšil. Ale pořád se na tom musí pracovat, člověk v tom nikdy není výborný. Takže to budu stále zdokonalovat.
Tvůj následný návrat do Čech vyzněl dobře. Hned v úvodu jsi totiž nastoupil do zápasů za Bílé Tygry.
Byl jsem rád, že jsem šel do Liberce, jelikož jsem tam působil v dorostu. Maličko jsem znal město, kluky a že jsem takhle od začátku nastoupil s áčkem bylo jedině plus. Momentálně se nevejdu do sestavy, ale jsem rád, že můžu pomoct Benátkám. Dostávám tady hodně prostoru a je to obrovská zkušenost.
U Tygrů jsi jeden z nejmladších hráčů. Jak ses adaptoval mezi těmi staršími a ostřílenými?
Nebyl to vůbec žádný problém, ti kluci jsou skvělí tam i tady. Věkový rozdíl nehraje roli. Kluci to berou, jako bysme byli všichni stejní. Samozřejmě tam jsou určité věci, které dělají jen mladí hráči, například sbírání puků, pomáhá se také kustodům. To je ale všude. Myslím, že mě tam i tady kluci přijali skvěle. Jsem spokojený.
Co říkáš na nominaci libereckých hráčů Filippiho, Valského a Vitáska do reprezentace na Karjala Cup ve Finsku?
Pro liberecký hokej jsou tři mladí hráči v reprezentaci obrovský úspěch. V českém hokeji jsme totiž do nedávna neměli mladé talentované hráče, kteří by mohli hrát na velkých turnajích. Je to určitě obrovské plus, že jsou nominovaní. Doufám, že se všichni prosadí a vydrží v týmu až do MS.