Budeš se mnou souhlasit, když řeknu, že proti Havlíčkovu Brodu jste chtěli urvat všechny tři body?
Určitě.

Jak bys zápas zhodnotil? V předešlých utkáních jste proti silným soupeřům jakými jsou Jihlava či Třebíč předváděli kvalitní hru. Ale v utkání proti poslednímu Rebelu jste na ty předešlé výkony nenavázali. Čím to?
Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát za tři body, na soupeře nekoukáme. Věděli jsme, že všichni čekají výhru, protože Havlíčkův Brod je poslední. Rebel ale vyměnil trenéra a mají tam i pár nových hráčů z Plzně a odjinud. Hráli dobře. Oproti nám předvedli zkušenější hru. Největší problém je, že dáváme jeden gól za zápas.

Čím to podle tebe je, že se vám nedaří zakončovat?
Jsme dřeváci. Šance máme, ale neproměňujeme je. Je to špatné.

Je pravda, že vy mladší hráči snášíte hůř, když se nevede?
To je individuální. Dnes jsem udělal chybu já, žere mě to dost a bude mě to žrát i zítra.

Takže nejsi "splachovací" typ?
To je málokdo. U nás to vadí každému, když někdo udělá chybu. Ale jde se dál. V sobotu je další zápas.

V Třebíči jsi v nájezdech rozhodl, dnes ti to tam nespadlo.
Já jsem si to ani nezasloužil, aby mi to tam dneska spadlo. Jel jsem ze strany, chtěl jsem to tam dát bekhendem mezi nohy, ale udělal jsem to moc pomalu. Skulinku tam měl, ale netrefil jsem ji.

Mohlo se na neproměněném nájezdu promítnout tvé předešlé zaváhání, kvůli kterému jste inkasovali vyrovnávací branku?
Možná taky. Vždy, když jedu nájezd, promítnu si v hlavě, co bych chtěl udělat. Provedl jsem to bohužel špatně. Ta bekhendová rána byla pomalá.

Když jsem po předchozím domácím zápase zpovídala Ondřeje Malce z Jihlavy, tak v souvislosti s MHL (Mládežnická hokejové liga v Rusku s mezinárodní účastí), ve které působil, zmínil i tvé jméno.
Ano. Ondra tam byl od začátku, já tam šel až o Vánocích. Hráli jsme ve Spišské Nové Vsi za tým HC Tatranskí Vlci, což je mládežnický klub Lvu Poprad, který působí v KHL.

Jak na to vzpomínáš?
Byla to pro mě spíš vojna. V Liberci se mi tehdy v juniorce nedařilo, proto jsem chtěl změnu. Když jsem tam tenkrát na tu jednu sezónu přišel, bylo mi sedmnáct, respektive táhlo mi na osmnáct. Jinak tam ale hráli spíš starší kluci, protože to byla juniorka do jednadvaceti let. Hodně jsme cestovali po Rusku... Potom jsme už ani nelétali, protože nebyly peníze. To jsme jezdili autobusem ze Slovenska třeba až do Petrohradu. Dokonce nám pak ještě něco dlužili. V tomhle ohledu mi hodně pomohli rodiče.

V sezóně 2011/12, kdy jsi tam působil, vlastně na jejím začátku spadlo letadlo s týmem Lokomotiv Jaroslavl.
Ano. To jsem byl ještě v Liberci, když se to stalo. Kluci hráli turnaj, tuším, v Omsku. Po první třetině se to tenkrát dozvěděli, což musel být děsivý okamžik. Když jsme pak hráli v Jaroslavli, šli jsme se na na to místo nehody podívat.

Jaký na tebe ta katastrofa měla dopad v rámci cestování letadlem?
Bál jsem se. Než jsem přišel do týmu, jsem zkušenost s létáním ještě neměl. S rodiči jsme totiž nikdy neletěli. Tehdy poprvé si pamatuji, že jsem do letadla šel jako poslední a bylo mi hrozně zle. Klepal jsem se a strašně jsem se bál. Celou cestu jsem jen koukal z okénka.

Je to předčasné, ale kdyby to dopadlo, tak jakého soupeře by sis přál do play-off/předkola play-off?
Umíme to na favority, takže bych si přál podobného soupeře jako loni. Třeba takovou Třebíč.

S nimi by se dala očekávat série s nábojem, možná lehce vyhrocená... Jak tys viděl tu spornou gólovou záležitost, která v Třebíči nastala v sobotu?
Viděl jsem to jen ze střídačky, ale myslím, že to nebyl gól. Bavil jsem se s Víťou Vaněčkem, který říkal, že puk byl celým objemem před brankovou čárou. Když jsme pak byli na ledě, viděl jsem, jak trenér Čermák šel za brankovým rozhodčím. Je to holt sport, jsou v tom emoce. Já byl taky naštvaný. Celý zápas jsme makali. Na každý gól se opravdu nadřeme. Naštěstí jsme v Třebíči šťastně vyrovnali.