Sleduješ stále výkony Kladna? Jsi ještě stále hráčem tohoto středočeského extraligového klubu?
“Už ne. Nyní jsem hráčem Ústí nad Labem. Samozřejmě, že Kladno i nadále sleduji. Chodím tam na hokej, jsem stále v kontaktu s kluky, se kterými jsem tam hrával. Nezanevřel jsem na Kladno. Teď to však beru jen z pohledu fanouška. Poklábosíme tam o hokeji, ale už mě to neláká se do Kladna vrátit.“

Mluvil jsi o Ústí nad Labem, tam jsi prožil…
“Tam už jsem jednou hrál v baráži proti Vsetínu. Byl jsem tam na hostování z Kladna na konec sezóny. Vloni jsem tam přišel ze Sparty, to byla taková nepovedená štace.“

Baráž se Vsetínem byla pro Ústí dobře rozehraná, ale pak se nepodařilo postoupit přes Valachy, že?
“Přesně tak. Rozehráli jsme to dobře, ale pak Vsetín, i když si každý myslel, že budou odevzdaným soupeřem, tak svou kvalitu měli. Byli tam dobří hráči a sérii strhli na svou stranu. Já jsem baráž nedohrál, protože mě ve Vsetíně vrazili na mantinel a přetrhali mi vazy v rameni. Takže jsem konec sledoval z nemocnice.“

Ještě před Ústím nad Labem jsi působil v Mladé Boleslavi. Co se z tohoto angažmá vybaví?
“V Boleslavi byla docela dobrá parta. Byl jsem tam s Jirkou Kamešem, který je z Kladna. Jsme velice dobří kamarádi. Myslím si, že jsme tam hráli docela dobrý hokej. V Boleslavi byl trochu tlak, už tenkrát chtělo vedení hrát špici. Ústí sice tenkrát bylo lepší, ale my jsme neměli, co ztratit. Právě s Ústím jsme v play off vypadli. Určitě na toto angažmá vzpomínám v dobrém.“

Nyní nastupuješ v prvoligové soutěži za Benátky nad Jizerou. Jak jsi vnímal tu šanci tady hrát? Jaké jsi tu našel podmínky?
“Postupem času se to nějak vyvrbilo. Loňskou sezónu jsem dohrál v zahraničí v Rakousku. Hrozně se mi tam líbilo. Byli jsme tam s celou rodinou. Chtěl jsem tam jít letos znovu, ale nastali tam problémy, že tam skončil trenér. Bylo to sice nižší úroveň, ale vše okolo se mi hrozně líbilo. Krásné zázemí, bylo o nás parádně postaráno. Chtěl jsem tam dohrát kariéru a zúročit léta dřiny v Čechách. Tam se vše hraje na cizince, ale jak jsem říkal, sešlo z toho. S agentem jsem byl v kontaktu, že bychom našli něco podobného rázu v těch Alpách. Mezi tím jsme si zavolali náhodou přes Jirku Kameše s Petrem Hakenem, pobavili jsme se o tom. Nabídl mi roli v mančaftu. Zprvu jsem to odmítal, říkal jsem, že už tu hrát nechci. Pak jsme se o tom pobavili konkrétně, dali jsme si schůzku a mě to zaujalo. Jsem rád, že jsem sem šel. Každopádně mi to vyhovuje, z domova to sem mám hodinku cesty. Hlavně hraji, můj cíl byl někde hrát. Už jsem se ani nesnažil prosadit se do extraligy, protože jsem tam hrával třetí nebo čtvrtou lajnu. Člověk do těch třiceti let to tak nějak bere, ale mě to už neuspokojovalo. Chtěl jsem si zahrát hokej. Celá léta na to dřete, a pak chodíte dvakrát za zápas na led. Teď se hokejem chci jen bavit. Vím však, že 1. liga rozhodně není o zábavě. Spoustu let jsem ji hrál, takže vím, že do toho člověk musí jít naplno.“

Jak se díváš na svoji roli, protože patříš k nejzkušenějším hráčům. Měl bys být tahounem mužstva.
“Samozřejmě. Já tuto roli zažívám vlastně poprvé. Vždy jsem byl spíše pro černou práci na ledě. S tím jsem tu extraligu hrál a byl jsem s tím smířený. Nadchla mě ta myšlenka být leader. Občas to ale nejde, snažím se hrát tak, jak jsem hrál doposud. Nikdy nebudu hrát tak jako třeba Pavel Patera. Jsem takový typ hráče, který buď musí hrát naplno, nebo vůbec. Což se například projevilo v utkání s Olomoucí, kdy mi to první třetinu nešlo, takže jsem pak nehrál. Hrál jsem jen přesilovky. Tak to asi má být, musí mít respekt u všech hráčů. Aby to nebylo tak, že se staví jen ti samí lidi. Zatím tu roli těžko hodnotit. Přišel Mojmír Musil, je tu Jirka Kudrna, Venca Drábek, jsme starší kluci. Takže je pravda, že bychom měli být tahouny týmu. Doufám, že se jimi staneme. Na druhou stranu to neomlouvá ostatní kluky, aby se stavěli za to, že my tu budeme dávat rozhodující góly. Je to od nás požadované, ale je tu další spousta práce. To není jen o gólech. Když někdo bude mít dvacet bodů a já jen deset, tak se vůbec nic neděje. Hlavně, že ten mančaft šlape. O tom to je. Naučit se žít v tom kolektivu. Někteří kluci hráli jen druhou ligu a je to, dle mého názoru, jistě velký skok do první ligy. Druhá liga je amatérská, toto je profesionální klub. Je složité přizpůsobit všechny malichernosti tomu týmu, to je něco jiného než ve druhé lize. Toto se asi bude řešit celou sezónu a ještě možná příští. Není to jen tak naskočit a hurá, jsme profesionálové.“

Děkujeme za vyčerpávající odpovědi a přejeme hodně štěstí!