Martine, stal ses první ohlášenou posilou druholigových Benátek nad Jizerou a zároveň posilou, kterou, co se týče zkušeností, může asi těžko někdo trumfnout. Kdyby ses měl ohodnotit? V čem tkví tvé přednosti?

Řekl bych, že jsem dobrý bruslař. Za roky v mé hokejové kariéře můžu nastupovat jak v oslabení, tak i v přesilových hrách. S přibývajícím věkem jsem se naučil i dávat góly, tak snad v tom budu pokračovat.

Proti Benátkám nad Jizerou jsi již nějaké zápasy odehrál v mladoboleslavském dresu v první lize. Jak na tyto souboje vzpomínáš?

Nedá se říci, že bych na tyto souboje vzpomínal příliš dobře. Benátky byly vždy velmi tvrdým a nepříjemným týmem. Zažil jsem je v té době, když jsem přišel do Mladé Boleslavi a postupovali jsme do extraligy. Tehdy vedla cesta v play-off právě přes Benátky nad Jizerou. Boje byly strašně vyhrocené, vždy se hrál velmi nepříjemný hokej. Začalo to už benáteckým zimním stadionem, v němž byla hrozná zima.

Druhá liga bude pro tebe úplnou novinkou. Na domácí zápasy Benátek ses ale často chodil dívat. Jaký na tebe udělala tato soutěž dojem?

Zápasů jsem viděl opravdu docela dost. Kvalita každé soutěže jde každoročně nahoru. Druhá liga určitě není sranda v tom, že velká většina z nás chodí do normální práce. Celý den člověk maká, pak jde ještě hrát a ten hokej opravdu není legrace. Myslím si, že druhá liga zaslouží velký respekt.

Proč jsi kývl právě na benáteckou nabídku? Jak se vůbec tvé benátecké angažmá zrodilo?

S kluky jsem víceméně už nějakou dobu trénoval. Letos jsem se v Benátkách docela dost objevoval, stihl jsem tak všechno a všechny poznat. Zimním stadionem počínaje, lidmi, kteří se kolem zdejšího hokeje pohybují konče. V podstatě ani nebylo žádné přemlouvání. Bydlím deset minut cesty autem, což je velká výhoda. Líbí se mi také zdejší zázemí. Také v kabině si myslím, že je velká pohoda. S manažerem Stehlíkem jsme se tak velmi rychle dohodli, kdy vlastně proběhla jen jedna schůzka. I trenéra jsem stihl velmi dobře poznat, a tak jsem neváhal.

Málokdo možná ví, že už před loňskou sezónou jsi trénoval s benáteckým týmem. Bylo tehdy pro tebe prioritou zahraničí, nebo jsi spíše v té době počítal s hraním v Benátkách nad Jizerou a zahraniční angažmá do toho nějakým způsobem přišlo?

Dá se říci, že před loňskou sezónou jsem ukončil kariéru. Jako většinu hokejistů mě ale začaly svrbět ruce. Řekl jsem si tedy, že se k hokeji ještě vrátím. Samozřejmě existovala nějaká varianta, že bych v Benátkách nad Jizerou hrál už vloni, ale jelikož jsem před tím působil nějakou dobu na ostrovech a tamní ligu jsem znal, tak jsem se poohlédl tam a ještě byl o mě zájem. Rozhodl jsem se tam tedy odejít, i když se později ukázalo, že to bylo špatné rozhodnutí, ale to dopředu člověk nikdy neví.

Na začátku sezóny jsi tedy působil v britské lize ve skotském týmu Fife Flyers. Nastoupil jsi tam ale jen do šesti zápasů. Proč toto zahraniční angažmá příliš nevyšlo dle tvých představ?

Začalo to tam hodně smolně. Hned čtvrtý den po příletu jsme hráli přípravný zápas a spoluhráč mi při rozbruslení udělal otřes mozku. Nejdříve to nevypadalo úplně špatně, ale jak to přicházelo k sobě, stalo se z toho osm týdnů, kdy jsem nemohl vůbec nic dělat. Už mám taky nějaký věk a dostat se zpět do toho, není sranda. Hraje se tam nahoru-dolů, nastupuje tam spousta mladých Kanaďanů. Podařilo se mi do toho dostat, ale hodně jsme prohrávali a náš tým prostě neměl kvalitu. Ani zázemí nebylo dobré. Navíc jsem byl pryč od rodiny, tak jsme se rozhodli, že než se tam sám trápit a stále prohrávat, tak je lepší odjet a toto angažmá ukončit.

Zároveň jsi ve své kariéře hrál v Kanadě, Anglii, Polsku, Francii nebo naposledy ve Skotsku. Kde se ti líbilo nejvíce?

Angažmá bylo opravdu dost, nejvíce se mi ale líbilo v Anglii v Sheffieldu. Byla to opravdu úžasná štace. Rád určitě vzpomínám i na kanadskou juniorku. Strašně rád si ale vzpomenu i na Mladou Boleslav.

Máš za sebou také draft do NHL v roce 2006. Jak moc blízko nebo daleko byl případný start v organizaci Phoenixu Coyotes?

Byl to velký zážitek. První rok, když je člověk draftovaný, letí na kemp. Začal jsem tam a až devět dní před začátkem NHL jsem ho opustil. Takže jsem byl docela blízko této soutěži. Další rok mě bohužel hned po týdnu poslali do juniorského týmu. Nedopadlo to, ale po sezóně v juniorech mi volali a chtěli, abych podepsal smlouvu a nastupoval v nižší lize v ECHL. Tam však ale hráli hráči, kteří to jen řezali, a nebylo to vůbec o hokeji. Byl jsem malý a slabý, tak jsem nad tím vůbec neuvažoval. Nebyla by to vůbec správná cesta.

Phoenix tehdy trénoval legendární Wayne Gretzky. Měl jsi možnost se s ním setkat a máš s ním třeba nějakou příhodu?

Letěl jsem na draft do Vancouveru, kde si mě vybral Phoenix. Pak tam jdete dolů ke stolu, kde sedí všichni manažeři a celé vedení a najednou přijde Gretzky a podá vám ruku, že mi gratuluje a že si mě vybral. Dal mi kšiltovku a dres. Nic jsem ani neřekl, jen jsem koukal s otevřenou pusou. Historku s ním mám, protože tam se mnou ještě byl Martin Hanzal, který byl rok před tím draftován v prvním kole a byl budoucí velkou hvězdou. Gretzky nás trénoval a my hráli s Martinem Hanzalem v týmu a Wayne začal na střídačce řvát: „Marty, ty tady budeš hrát první lajnu!“ A já si říkám: „Ty vole, tak to je hustý.“ Pak jsem si uvědomil, že to řval na Martina Hanzala, který má stejné křestní jméno.

Závěrem se vraťme zpět do Benátek nad Jizerou. S jakými cíli a plány sem přicházíš?

Chci si to tady užít. Samozřejmě je to práce, jako každá jiná, ale je to třetí nejvyšší soutěž, kterou by si člověk měl i užívat. Chci hrát, co nejdéle a pochopitelně chci i vyhrávat. Bylo by skvělé, kdybychom se tím v kabině všichni bavili, aby tam byla dobrá nálada. Klasické play-off jsem nehrál strašně dlouho a rád bych si ho tu zahrál. V něm se pak budeme snažit dojít, co nejdál.