Před nedávnem ses vrátil z amerického Texasu, kde se letos konalo mistrovství světa hráčů do 18 let. Ve čtvrtfinále jste nestačili na pozdějšího vítěze – kanadský národní tým. Jak bys zhodnotil tento šampionát, ve kterém jste obsadili konečné sedmé místo?

Odehráli jsme hodně kvalitních zápasů, které mě určitě posunuly. Srovnali jsme síly s nejlepšími hráči světa a zjistili, v čem nás tlačí bota a v čem se naopak dokážeme soupeřů vyrovnat. Pro mě osobně to byla obrovská zkušenost směrem do své následující kariéry.

I když jste toto mistrovství rozjeli velice dobře, závěr pokazily dvě výrazné prohry proti Rusku a Kanadě. Kde hledat příčiny těchto porážek?

Tím, že jsme dostali velice rychlé branky, tak se naše hra úplně sesypala, naši soupeři získali sebevědomí a začali si více věřit na puku. Proto tyto zápasy skončily z našeho pohledu takto nepříznivými výsledky.

Naopak proti dalšímu velice silnému domácímu výběru jste získali bod a Američany notně potrápili. Proti Finsku jste byli blizoučko bodovému zisku. Našel bys nějaké zásadní rozdíly mezi těmito zápasy a utkáními proti Rusku a Kanadě?

Proti Finsku jsme odehráli dobrý zápas, tedy až na ten konec…Právě v něm jsme si toto utkání prohráli. Hodně nás to štvalo, avšak prohráli jsme si to sami. Trápila nás koncovka a také velké množství vyloučených hráčů, což Finové dokázali potrestat. Utkání proti USA mělo podobný scénář. Hráli jsme aktivně a snažili se dohrát každý souboj. Téměř od samého začátku jsme vedli 1:0, bohužel toto vedení jsme nedokázali udržet. Nájezdy jsou loterie, ale za získaný bod jsme byli rádi.

Do zápasů na světovém šampionátu jsi vedl národní tým s kapitánským céčkem na hrudi. Znamenalo to pro tebe větší odpovědnost? Měl jsi nějaké speciální povinnosti?

Kapitánské céčko jsem bral jako větší odpovědnost vůči týmu. Osobně jsem ale na sobě žádnou tíhu necítil. Velice jsem si vážil důvěry, kterou jsem dostal od trenérů a doufám, že jsem je v tomhle nezklamal. Většinou jsem předával informace mezi kabinou a realizačním týmem.

Někteří z tvých spoluhráčů se museli vypořádat s menší herní praxí z uplynulé sezóny. Co se týče tvé osoby, poslední mistrovský zápas jsi sehrál před téměř dvěma měsíci. Bylo to znát?

Je pravda, že někteří kluci toho v této sezóně moc neodehráli, ale tím, že jsme měli dlouhý přípravný kemp před mistrovstvím, tak jsme odehráli dost zápasů na to, abychom se dostali do herní praxe.

Kvůli celosvětové koronavirové epidemii byl i tento šampionát specifický. Jak na tebe Mistrovství světa hráčů do 18 let působilo? Na mysli mám především zázemí, organizaci…

Tím, že jsme byli po celou dobu konání tohoto šampionátu v bublině, tak jsme měli přesně naplánovaný čas veškerých jídel, tréninků, přechodů na halu. Tyto organizační věci jsme všichni museli přísně dodržovat. Na druhou stranu jsme na to byli zvyklí z přípravného kempu ve Vyškově, kde jsme přesně tento režim měli po celou dobu trvání.

Bylo těžké zvládnout povinnou „předturnajovou“ karanténu?

Myslím si, že to nebylo tak hrozné. Vyšlo nám to tak, že jsme na pokoji strávili pouhé dva dny. Přiletěli jsme totiž až večer a právě tento den se nám také počítal do karantény. Za dva dny jsme již měli první týmový trénink v hale a připravovali se na přátelské utkání proti Švýcarsku.

Na závěr pojďme k prvoligovým Benátkám nad Jizerou. Letos jsi za ně nastoupil do třiadvaceti mistrovských zápasů. Jak jsi byl spokojený s vytížeností na liberecké farmě?

S mojí rolí v týmu jsem maximálně spokojený. V uplynulé sezóně jsem dostal hodně prostoru na ledě a snažil jsem se zlepšovat zápas od zápasu. Snad to takhle bude pokračovat i v další sezóně.

Minulou sezónu hodně ovlivnila dlouhá pauza, způsobená koronavirem. Jaké by bylo tvé hodnocení uplynulého ligového ročníku, v němž se benátecký tým po báječném úvodu opět nepodíval do vyřazovací části?

Sezónu jsem bral takovou, jaká byla a nekoukal jsem doprava ani doleva. Hodně jsme trénovali na suchu a čekali, až se opatření rozvolní. Byl jsem neskutečně šťastný, když se první liga rozjela a najeli jsme do zápasového tempa. Pak už jsem ani tuto sezónu nevnímal jako specifickou.

Nejen před benáteckým týmem nyní stojí o poznání těžší sezóna. Po několikaletém „hájení“ prvoligových klubů totiž bude nastávající ligový ročník sestupový. Druhou nejvyšší hokejovou soutěž opustí minimálně čtyři týmy. Kvituješ tento nový model?

Osobně s tímto modelem souhlasím. Myslím si, že liga bude velice kvalitní a tím, že padají přímo čtyři účastníci do nižší soutěže a další si zahraje baráž, tak to žádný z týmů nebude brát na lehkou váhu. Na příští sezónu se už moc těším.

V sestavě benáteckého týmu ses zabydlel. Nepošilháváš již po prvním extraligovém startu? Je právě první start za liberecké Bílé Tygry tvým přáním do následující sezóny?

Naskočit do extraligy jsem si dával za cíl již v minulé sezóně, ale bohužel to z nějakých důvodů nevyšlo. Určitě bych to chtěl letos napravit a nakouknout do libereckého áčka. Také bych chtěl zabojovat o účast na Mistrovství světa hráčů do 20 let, i když vím, že většina hráčů ještě nebude z mého ročníku.