Za Benátky sis poprvé zahrál již v minulém roce. Jak jsi tu změnu vnímal? Přijali tě zkušenější hráči mezi sebe?
Byl to velký skok. V první lize je to jiný hokej než ten juniorský. Jsou tam starší
a zkušenější hráči, proto je hra občas rychlejší a u mantinelu je to těžší, protože tam jsou silnější hráči. Myslím, že mě v kabině mezi sebe přijali v pohodě. Některé kluky jsem znal, o jiných zase slyšel.

Dokázal ses i mezi těmito staršími a silnějšími hráči prosadit?
Určitě ne hned od začátku, to jsem jen koukal co a jak. Ale postupem času to bylo lepší.

Jak bys zpětně ohodnotil prvoligové čtvrtfinále s Mladou Boleslaví?
Bylo to pro mě hodně těžké, zároveň ale velký zážitek. Oproti základní části přišlo fandit mnohem více lidí, to byl nezvyk. Užil jsem si to, hrál jsem první play off
v chlapech na tolik zápasů, takže paráda.

Prohráli jste 2:4, Boleslav nakonec z baráže postoupila do extraligy. S čím jste šli do čtvrtfinálové série?
Za stavu 2:3 bylo v kabině cítit, že je klidně můžeme udělat. O to víc jsme věřili, že je porazíme, ale nakonec to nedopadlo. Myslím ale, že jsme je potrápili nejvíc ze všech týmů.

Jaké jsou tvoje vyhlídky na příští sezónu?
Rád bych se dostal do A-týmu, ale to záleží na tom, jak budu hrát v přípravě.

Je něco, co bys na sobě chtěl zlepšit?
Vždy je co zlepšovat a na čem pracovat. Já chci posílit horní končetiny. Slabší ruce – to si myslím, že je moje slabina.

V čem se to konkrétně na ledě projeví?
Hlavně u mantinelu je to rozdíl, když tam přijede stokilový hráč a potom já se svými 80 kilogramy.

Takže bys potřeboval zmohutnět, nabrat svalovou hmotu, jestli tomu správně rozumím. Co myslíš, že by měl dobrý obránce splňovat?
Obránce by měl hlavně dobře bránit, ale pak jsou obránci, kteří hrají hodně dopředu, podporují útok. Ti by měli pomoci týmu i bodově.

Ty jsi jaký typ?
Myslím si, že jsem spíše do útoku. Mám rád i beky, kteří tak hrají.

Máš nějaký svůj vzor?
Ano, mým vzorem je obránce z Phoenixu Oliver Ekman Larsson.

Jaké jsou tvoje hokejové vyhlídky do budoucna? Čeho bys chtěl jako hokejista dosáhnout?
Určitě bych se hokejem chtěl živit a zůstat u něj co nejdéle. Můj sen je hrát NHL.
To je vlastně sen každého hokejisty.

A co seniorská reprezentace?
Samozřejmě jsem hrdý na to, že jsem Čech. Rád bych reprezentoval i v budoucnu, to je samozřejmost.

Jaká byla tvoje reakce na nominaci Ondřeje Vitáska na MS v Minsku? Překvapilo tě to?
Myslím, že to překvapilo všechny. Ale pak jsem si říkal, proč ne? Od půlky sezóny měl neskutečnou formu, hrál fakt výborně! Takže se tomu ani nedivím, zasloužil si to.

Co říkáš na výkony naší reprezentace na MS v Minsku?
Zatím se mi naše výkony líbí (odpověď datována k 14.5., pozn. red.), i když to výsledkově není taková sláva. Ale to se dalo čekat, svět už je dávno hodně vyrovnaný. Zatím nejstabilnější výkony podává ruský tým. Ten se mi líbí nejvíce.

S Ruskem jste vlastně sehráli ono čtvrtfinále na MS U18, kde ses podílel na rozhodující brance. Jak jsi tento zápas vnímal? Když se ve sportu střetneme s Ruskem, tak často cítíme jakousi zášť, vzhledem k historii. Bylo pro vás Rusko také jiným soupeřem v tomto smyslu?
Na ten zápas jsme se hodně připravovali. Mezi úspěchem a neúspěchem je hodně tenká čára, když prohrajete jedete domů. Bylo to zvláštní, my chtěli bezpochyby uspět. V téhle sezóně jsme s Ruskem sehráli hodně utkání a vždy jsme prohráli vlastní chybou. Věděli jsme, že se to nějak musí vrátit a vrátilo. Za to děkujeme tam nahoru.

Tam nahoru? To vypadá, jako bys byl věřící.
Ano, v tom smyslu, že věřím, že každá špatná věc se vrátí. Karma, nebo jak se tomu říká. (Sranda, vím, jak se tomu říká. pozn. red)

S jakými ambicemi jste jeli na MS U18 do Finska?
Věřili jsme si na medaili. To v rozhovoru řekl i David Pastrňák a prý se mu vysmáli, jestli nemá horečku. My to přesto dokázali, ačkoliv nám moc lidí nevěřilo. Hlavní bylo, že jsme si věřili my.

Pro tebe to bylo druhé mistrovství světa. To loňské se vám nevydařilo, nejdřív jste ve skupině získali jen tři body a ve čtvrtfinále vás smetla Kanada.
Co letos napomohlo tomu, že jste se dostali až do finále?
Oproti minulému roku jsme měli perfektní partu. Všichni chtěli vyhrát a přáli jsme si úspěch, což nás drželo nad vodou. Loni to pro mě byla obrovská zkušenost, z které jsem čerpal letos. Jsem hrozně moc rád, že jsme divákům, kteří nám nevěřili, mohli ukázat, že není radno nás podceňovat.

Kapitánské céčko měl Dominik Mašín. Měl jako kapitán motivační
proslovy v kabině o přestávkách?
Dominik má mezi kluky v kabině hlavní slovo. Pak tam jsou i asistenti kapitána, tzv. „pravá ruka kapitána“. To jsem byl já a David Pastrňák. Snažili jsme se mu
v tom pomoci, ale když se nám nedařilo, tak si k tomu v kabině řekl každý svoje. Nejlepší proslovy má samozřejmě náš trenér Jakub Petr, který nás dokáže nabudit vždy a je v tom podle mě jeden z nejlepších.

Čím sis vysloužil trenérovu důvěru, že áčko svěřil Davidovi a právě tobě?
Tak to nevím, dělali jsme to celou sezónu. Asi to bylo tím, že jsme spolu
s Dominikem Pastrňákem dobří kamarádi a hodně si rozumíme. Částečně možná
i tím, že jsme služebně nejstarší a jsme tam spolu už od U16.

Jak jste stříbrnou medaili oslavili?
Po finále jsme se všichni sešli a s pizzou jsme to řádně oslavili.

Jen s pizzou? Žádný alkohol?
Alkohol ještě nemůžeme, takže bohužel.

To vím. Ale z vlastní zkušenosti také vím, že to člověk ne vždy dodržuje.
To je pravda, ale myslím si, že když reprezentujete Českou republiku, tak to dodržíte.