Radku, po deseti zápasech jste se rozhodl opustit tým Benátek, co vás k tomu vedlo?
„To máte pravdu, vedla mě k tomu sportovní touha.“

Prozradíte, čí dres tedy budete oblékat?
„Dozvíte se to v pravý čas. Jde o přesun do vyšší ligy. V mých letech dostat takovou nabídku a výzvu…To sportovec zkrátka neodmítá.“

Změní se třeba vaše role? V Benátkách jste byl pro mladé hráče velkým mentorem..
„Ona se nezmění, protože starších hráčů je už poskromnu (smích). Určitě mě ale bude čekat o trochu méně práce, než s mladšíma klukama, se kterýma je to obrovská honička a potřebují trpělivost, trpělivost a trpělivost. Všichni chceme, aby mladí vstřebávali všechny informace co nejrychleji a co nejrychleji je praktikovali ve svém hokeji, ale bohužel to nejde tak rychle.“

Jak se vám hrálo s mladými spoluhráči?
„Pokud člověk hraje hokej se staršími spoluhráči, je hra jednodušší, než když hrajete s klukama, kteří by mohli být vašimi syny. Samozřejmě, každá liga, kterou hrajete, je těžká. Je jedno, zda jde o první ligu v Čechách, nebo o evropské soutěže. Já sám říkám, že jediným rozdílovým hráčem v kolektivním sportu je gólman.“

Jak jste byl spokojen s vlastními výkony?
„Pro mě osobně byla první polovina deseti odehraných kol jednodušší, než ty další. Od mladších spoluhráčů zkrátka potřebujete zpětnou vazbu, která se ne vždycky dostaví. Deset kol bylo ale vynikající zkušeností. Nikdy jsem s takhle mladými kluky nehrál a ve spoustě věcí mi právě těchto deset zápasů otevřelo oči. Jak se oni učili ode mě, tak jsem se svým způsobem učil i já. Jen mě mrzí, že jsme týmově nevybojovali více bodů.“

Existuje stále šance, že se ještě do Benátek vrátíte?
„To víte, že šance je. Byl jsem z Benátek nadšený. To, jak fungují, jaký mají realizační a organizační tým, to je něco neuvěřitelného. Myslím si, že to se občas nevidí ani v extralize. Jde o vysoký standard - kluci mají vše na talíři a je na nich samotných, zda si nabízené možnosti vezmou a udělají pokrok v kariéře. Já jsem osobně domluvený s novým týmem na dva měsíce, ale pokud to nebude mít ten správný efekt, tak se vrátím zpátky.“

Překvapil vás některý z mladíků?
„Že bych si z nějakého hráče vyloženě sedl na zadek, to ne. Vidíte ale spoustu mladých kluků, kteří mají talent a hokej pod kůží. Chtíč se zdokonalovat a udělat co nejrychlejší progres není o tom, že budu trénovat jeden den navíc. Jde o dlouhou cestu, která trvá několik měsíců. Důležité je, každý den jet ty obrovské dávky. Co jsem já osobně stihl odpozorovat na mladých klucích, byl limit v jejich hlavě. Právě jejich hlava je tahá dolů. Pokud totiž nebudete vědět, co chcete od svého těla, od svého hokeje a nebudete to mít uklizené, neuděláte progres tak rychle, jak byste chtěl.“

Chcete klukům něco vzkázat, nebo už jste s nimi mluvil?
„Kluci to ví, vzal jsem si v kabině takový malý proslov a řekl jsem klukům, co mě čeká. Dali jsme si společný rozlučkový oběd, jak se sluší a patří na rodinu. Popřál jsem jim, aby byli zdraví a šťastní a aby využili toho, co jim organizace Benátek dává.