Když přišel do kabiny benáteckého celku, byl jedním z nejmladších. Kabina jej však přijala s otevřenou náručí. „Byla to pro mě velká změna. Nová šatna, noví spoluhráči a trenéři. Myslím si ale, že mě všichni vzali mezi sebe a jsem rád, že tam máme dobrou partu. Starší hráči mi ukazují, co zlepšovat a jsem za to velmi rád, snažím se to plnit,“ říká Bednář, jenž zhodnotil i nepovedený začátek poslední čtvrtiny, který nyní Benátečtí napravují. „V prvních zápasech se nám bohužel nepodařilo uhrát hodně bodů, sice jsme hráli proti týmům, které jsou v tabulce vysoko, ale nedá se říct, že jsme byli horším týmem. Spíše naopak, řekl bych, že jsme byli dokonce lepším, jen se nám nedařilo zakončit,“ poukazoval na příčinu počátečních benáteckých nezdarů. Nejlepší zápas ale nebylo lehké vybrat. „To se mi těžce hodnotí, většina zápasů mi přijde dost vyrovnaná. Asi zápas v Přerově, líbila se mi atmosféra a velký počet diváků, to mi pomohlo podat větší výkon,“ vybral zápas 35. kola.

Bednář svůj první bod v benáteckém dresu zaznamenal v zápase s Litoměřicemi, kdy nahrával na vedoucí branku, stálo jej to něco? „Zatím jsem za to ještě nic neplatil, ale možná ještě budu,“ řekl s úsměvem. Vyřazovací boje se kvapem blíží, kdo by byl podle Honzy ideální soupeř v předkole, které je cílem Středočechů? „Samozřejmě, na případné předkolo se těším hodně. Je mi celkem jedno, jakého dostaneme soupeře, protože vím, že když odehrajeme dobré utkaní, můžeme porazit každého. Jediné, co bych si asi přál je soupeř, který není moc daleko, abychom nemuseli jet dlouho autobusem.“

Kvůli studiu a hokejovým povinnostem není volného času mnoho, pokud nějaký je, jde Honza za dalším sportem nebo ke svým nejbližším. „Tak třeba kolo a plavání, ale protože chodím ještě na střední školu, tak toho času na nic jiného než hokej a školu nemám. Rád trávím čas se svou přítelkyní, ale bohužel se zatím moc často nevídáme,“ připustil Bednář, který navštěvuje školu v působišti Bílých Tygrů. „Chodím v Liberci na gymnázium F. X. Šaldy. Můj nejoblíbenější předmět je asi angličtina, opačným případem je matika a fyzika.“

V minulosti ale Honzu lákaly i jiné sporty. „Dříve jsem hrával ještě fotbal a tenis, ale když jsem nastoupil na gymnázium, tak už nezbyl čas na jiné věci než hokej,“ objasnil situaci. Toho, že zvítězily brusle, ale nelituje, svou budoucnost vidí právě v hokeji. „Samozřejmě mým největším snem je hrát hokej co nejdéle a samozřejmě na co nejvyšší úrovni. Živit se tím, co mě baví.“ Pokud by si měl vybrat místo, kam se přenést, bylo by to za oceán. „Letěl bych asi do Los Angeles. Je tam teplo, pěkné město a také můj oblíbeny klub NHL. Ale mezi má oblíbená místa patří třeba i Itálie.“

Hokejové začátky Honzy Bednáře sahají až do Plzně, kam se rád vrací. „Nejradši vzpomínám na kamarády, se kterými se dodnes vídám. Jinak vzpomínám hodně na zimní stadion a na místa, kde jsme trénovali. Na Plzeň mám dobré vzpomínky,“ připustil mladý obránce, jehož největším kamarádem je jeho spoluhráč Kryštof Hrabík. „Poprvé jsme proti sobě hráli v mladším dorostu, ale to jsme se ještě neznali. Poté jsme se potkali na kempu reprezentace U15 a od té doby jsme kamarádi. Jsem velmi rad, že přestoupil do Liberce."

Bednář a Hrabík se rovněž chystají odcestovat na Turnaj pěti zemí do Švédska, kam je mezi náhradníky nominován i Ondřej Chrtek. „Strašně moc se na kemp těším. Je to pro mě vždy velká čest, reprezentovat svou zem, a také protože potkám kamarády, se kterými se moc často nevídám. Doufám, že se nám ve Švédsku podaří dosáhnout nejlepších výsledků.“ Právě ve Švédku bude moci osmnáctka navázat na své skvělé výkony, jako byla třeba výhra Memoriálu Ivana Hlinky, kterou Bednář zařadil mezi své největší úspěchy. Stále to platí? „Ano, stále to platí. Samozřejmě dostat šanci v A-týmu je pro mě také velký úspěch a jsem za to velice šťastný, ale vyhrát takto prestižní turnaj za svou zem, to je pro mě stále něco víc.“

FOTO: Zdeněk Langšádl – PPNA.cz, archiv ČSLH