Šestatřiceletý hokejista Tábora, Arpád Györi, hraje momentálně svou poslední sezónu. Jihočeský klub tak přijde o kvalitního a zkušeného hráče. V zápase s Benátkami byl táborský útočník u prvního gólu zápasu. Arpád Györi hrával šest let v Českých Budějovicích, nejraději ale vzpomíná na mistrovský titul ve slovenské nejvyšší hokejové lize a tříleté působení v německém Wolfsburgu. Na Slovensku v dresu Dukly Trenčín otevřel sezónu 1999/2000 v prvním kole gólem, na který potřeboval pouhých dvacet vteřin. O rok později s Košicemi vybojoval titul. V letošním ročníku si připsal již 25 bodů za sedm branek a 18 asistencí. Pokud mu bude přát zdraví bude jistě oporou Kohoutů v play-off, do kterého zatím Tábor bezpečně míří.

Jaký byl Váš pohled na dnešní zápas?
Myslím, že jsme si zasloužili dostat gól před koncem. Jinak to byl dobrý zápas. Škoda té chyby před konce, že zůstali dva hráči před bránou a z toho jsme dostali gól.

V pětadvacáté minutě jste měl možnost téměř sólového nájezdu..
Já jsem vypíchl puk na červené, ale bohužel, letos mi to tolik nelepí, takže to tam nepadlo.

Jak se Vám jinak hraje za táborský tým?
Ona už je to pátá sezóna a pomalu se to chýlí ke konci, tak už to nějak dohrávám. Zatím ta sezóna vypadá dobře, i když co se týče té pohody, u mě je to trošku tím, že loňský ročník byl lepší. Uvidíme, třeba se to bude ještě zlepšovat.

Jaké má Tábor ambice v této sezóně?
U nás ambice jsou jít do play-off a v podstatě dostat se do nejlepší čtyřky. I když ten střed tabulky je vyrovnaný. Je tam devět mužstev které můžou hrát závěrečnou fázi, takže uvidíme jak se to všechno vyvine.

Zápasy s kterými týmy z naší ligy považujete za nejprestižnější?
Ony vždy ty prestižní zápasy jsou derby. My je hrajeme s Milevskem, Jindřichovým Hradcem nebo s Pískem. Nyní nás čeká zápas ve Žďáru a poté máme doma zmíněný Písek.

Panuje častý názor, že výsledky Táboru stojí a padají na Vašem výkonu..
Už jsem to slyšel kolikrát. Ale já už nejsem nejmladší a ostatní kluci v našem mužstvu bojují taky. Samozřejmě, že ti mladší kluci spoléhají na ty starší, ale myslím si že ti mladí mají také svoji sílu. Když se mi daří, je to samozřejmě lepší, ale když se nedaří mužstvu, tak jsme v tom všichni. Ale nemám pocit, že by výsledky záležely vyloženě na mě.

Vy sám jste se zmínil, že už se Vaše hokejová kariéra chýlí ke konci. Vy tedy neplánujete kariéru třeba jako Milan Kosejk z Nymburka?
Ne, plánuju v této sezóně s hokejem skončit.

Mohl byste krátce popsat Vaši bohatou kariéru?
Začínal jsem na Slovensku, pak jsem byl šest let v Českých Budějovicích. Poté jsem se vrátil na Slovensko. Než jsem přišel do Tábora, tak jsem hrál tři roky Německu z a Wolfsburg. Myslím, že už jsem se najezdil dost.

Na jaký hokejový zážitek nejraději vzpomínáte?
Mně se povedlo, že jsem se vrátil na Slovensko do Košic a získal jsem s nimi titul. To považuji za úspěch. A pak jsem byl velmi spokojený ty tři roky v Německu.

Měl jste nějaké hokejové vzory?
Mým vzorem byl v Košicích Igor Liba, s kterým jsem tam začínal první ligové zápasy.

Děkujeme za rozhovor.