Fandíte teď více Bílým Tygrům nebo Litvínovu?
Litvínovu. Samozřejmě, že když jsem tam 17 let chytal, tak si všimnu. Ale určitě bych přál Tygrům, aby se dařilo. A Benátkám taky.

Tak teď musíte být spokojený, když je Litvínov v tabulce první.
Tak spokojený... Pro mě je to už minulost.

V kolika letech jste začínal s hokejem?
V šesti-sedmi.

Nebylo to docela pozdě?
Ne, tenkrát to nebylo tak strašné. My jsme měli partičku, s kterou jsme chodívali hrát fotbal za žáky a hokej. Také s Ivanem Hlinkou ještě, to byl můj spolužák. Já bydlel v prvním patře a on pode mnou v přízemí. Seděli jsme spolu od šesté třídy v lavici ve škole a dostali jsme se spolu také do hokeje, pořád jsme to spolu tak nějak táhli.

Co rozhoduje o tom, že právě tento hokejista se postaví do brány a jiný zase ne?
To je volba každého. Ale vždy by se do brány měl postavit ten nejšikovnější. Protože to je místo, kde musí být šikovný. Ne, aby ho vyhodili z fotbalu, pak šel do útoku do hokeje, tam byl ještě horší, a tak šel do brány. To je úplně zbytečné. Tam musí být opravdu šikovný: obratnostně, trošku postřeh a takové ty věci, ale to se v mládí nepozná. Měli by to vybírat podle toho, kdo je do fotbalu, pohybově nadaný...

Byl váš styl něčím charakteristický?
Tenkrát to bylo trošku jiný, no...

...že by řekli: Jedeme do Litvínova, Kapoun to vyráží hodně před sebe, tak se budeme soustředit na dorážky. Nic takového?
Ne, tenkrát se spíš říkalo: vyznává stojící styl, že se tolik neválí po zemi. Dnes je jiná doba, dnes zase chtějí, aby se všichni gólmani furt váleli po ledě. Hašek se třeba válel, a když přišel do Kanady, tak si z něj dva roky dělali srandu, než zjistili, že je to dobrý brankář. Ale za nás to bylo jiné, my jsme byli samouci. Dnes golmáni mají každý svého trenéra a každý jim poradí, co mají dělat, co je nejlepší, ale my jsme neměli nikoho. Tenkrát přišel Holeček s tím, že dělal rozkleky, tak se zase všichni učili rozkleky, protože to bylo úspěšné, a tradovalo se, že nejvíc gólů padá po ledě, a taky to byla pravda. Dnes je to obráceně. Dnes jdou všechny rány nahoru, protože ti gólmani pořád leží, takže všechno jde nahoru kolem hlavy.

Nemyslíte, že jste to jako brankáři měli při chytání těžší? Co se třeba výstroje týče, která byla menší.
Ne menší, ale horší. O hodně horší. Nebyla tak krytá, jako mají dnes. My to museli všechno pochytat rukama, kdežto teď má brankář vesty pořádně vycpané, ať už to dostane kamkoliv. Když mě trefili třeba do klíční kosti, to byla obrovská bolest. A i co se betonů týče; Dnes je mají prakticky na míru, to za nás nebylo. Přišel jeden kus a jestli to bylo větší nebo menší, nikoho nezajímalo. Šli jsme prostě na věc s tím, co bylo. Ale dneska je i ta střelba trošku jiná, než byla tenkrát...

Takže se to nedá úplně srovnat.
Ale jo, když proti mně střílel Vláďa Růžička, s kterým jsem hrál v Litvínově, tak ten měl neskutečné rány. Ten měl prdu ještě větší, než mají ti kluci dnes. A už tenkrát se to muselo chytat.

Který z benáteckých brankářů se vám stylově líbí nejvíce?
Z benáteckých? Tak asi Honza Lukáš, ten je solidní, dobře pohyblivý.

A co takový Vítek Vaněček?
To je také talentovaný kluk. Záleží, jak to pobere. Nesmí mu stoupnout sláva do hlavy a musí se trošku snažit.

Myslíte, že mu může stoupnout sláva do hlavy?
Uvidíme.

Snad ne.
No... Tihle osmnáctiletí kluci, to může být raz, dva. Nebo narazí na nějakou kočku a jéžiš. To je nebezpečné hele.

Vy jste v tomhle ohledu zůstával nohama vždy na zemi?
My jsme byli jiná generace trošku. To je individuální, s tím se musí vyrovnat každý sám. To není v tom, že někdo hraje tady a někdo v Liberci, a musí být frajer a musí mu stoupnout sláva do hlavy. Nemusí. Každý je jiný. Někdo to zvládne a chová se normálně, někdo zase trošku jinak.