Nejmladší hráč Benátek Michal Teplý nastoupil po Nedvědově boku a měl tu čest pozorovat jednu z legend v akci. “Každý kdo ví, co dokázal a co vlastně znamená v hokejovém světě, tak musí být hrozně šťastný, že si s ním mohl zahrát. Moc jsem si to s ním užil,“ řekl po zápase. Nastupovat vedle Nedvěda ale nebylo úplně jednoduché, benjamínci se občas museli obrnit proti trenérským vtípkům. “Trenéři si z nás dělali srandu, abychom mu to nekazili,“ smál se. Potom ale vše uvedl na pravou míru. “Všichni nám říkali, ať se nebojíme hrát a nejsme ze všeho zaskočení. Je neskutečné, jak mu to i v těch letech jezdí a jak to má pořád v ruce, i když už nehraje,“ uvedl na adresu Petra Nedvěda nejmladší benátecký hráč.

Právě Teplý měl v první třetině obrovskou šanci, kdy se dostal do bezprostřední blízkosti kladenského gólmana a měl na hokejce svůj premiérový gól. „Jediné, co jsem měl udělat jinak, bylo to, že jsem měl být připravený a ještě se vymáčknout. My jsme v první třetině byli na ledě skoro pořád. Už pak trochu chyběly síly, ale měl jsem to dát,“ okomentoval svou největší šanci zápasu. Benátečtí drželi s Rytíři krok do začátku třetí třetiny, poté se ale zápas zlomil. “Třetí třetinu už jsme asi neunesli, dva góly v naší přesilovce jsme dostali a pak už bylo skoro nemožné skóre dotáhnout,“ určil Teplý zlomový moment duelu. Jinak byl ale s výkonem spokojený. “My jsme nehráli vůbec špatně, soupeř byl lepší celý zápas, to je jasné, ale snažili jsme se s ním držet krok a bylo to 2:2. Pro diváky to musel být dobrý hokej.“

V souboji s Jaromírem Jágrem se ocitl také Ladislav Bittner, jenž se slavné ikoně snažil několikrát odebrat puk. “Není to jednoduché, měl jsem tu čest se s ním párkrát poprat u mantinelu o puk. Má ohromnou sílu v rukách a skvěle si dokáže pokrýt puk tělem,“ popsal přednosti kladenské osmašedesátky. Druhá třetina byla z pohledu Benátek velmi povedená, přispěla k tomu i vyprodaná liberecká aréna, která Nedvědův tým hlasitě podporovala. “Povedlo se nám snížit na 2:1, kdy to Petr Nedvěd hezky trefil, atmosféra v hale byla v tu chvíli nepopsatelná. Potom se nám podařilo dát druhý gól, kdy to Husič parádně prostřelil od modré. Diváci byli naprosto úžasní, patří jim velký dík,“ nezapomněl poděkovat vyprodané liberecké aréně. Do konce druhé třetiny se Benátečtí oproti svým obvyklým zvykům drželi daleko od trestné lavice, podle Bittnera to bylo především kvůli Jágrovi. “Řekli jsme si, že budeme disciplinovaní a to se nám i dařilo. Konec konců, kdyby Džegr viděl, že hrajeme tvrdě do těla, mohlo by ho to odradit,“ řekl s humorem hráč s číslem 22, který byl ale jako všichni rád, že Jaromír Jágr odehrál celý duel.

Posila v podobě Petra Nedvěda byla pro Benátecké rovněž velkým přínosem. “Pomohl nám obrovským způsobem. Na to, že absolvoval dva tréninky v Letňanech, tak byl nejlepším hráčem na hřišti. Dal jeden gól a na druhý přihrál, v kabině k nám hodně mluvil, mohli jsme se od něho hodně učit, popsal Nedvědův největší přínos. Stejně jako Teplý byl i Bittner s týmovým výkonem spokojený. “Výkon nebyl špatný, drželi jsme se soupeřem krok až do třetí třetiny, kde nám začaly trošku odcházet síly, škoda, že jsme nedali za vyrovnaného stavu ještě třetí gól, mohlo to být všechno jinak,“ připustil Bittner. “Všichni jsme si ale ten zápas parádně užili a budeme rádi vzpomínat. Hrát s Jágrem a Nedvědem na ledě, to je sen každého hráče,“ dodal.

Velký duel zažil také brankář Matěj Žajdlík, který na 46. kolo WSM ligy rovněž rozhodně hned tak nezapomene. “Zápas jsem si užil na maximum. Byl to ohromný zážitek, jak pro nás hráče, ať už kladenské nebo benátecké, fanoušky, rodiny, tak i pro mě. Takový zápas se přeci nehraje každé hrací kolo, navíc s takovou skvělou atmosférou, před tolika lidmi a hlavně s takovými legendami, jako je teď už Péťa Nedvěd a hrající Jarda Jágr. Já jsem hrozně vděčný za takovou příležitost a hlavně zkušenost, se kterou se jen tak nepotkám,“ neskrýval své nadšení mladý gólman, jehož právě slavná osmašedesátka několikrát prověřila. Jak moc tedy střela od Jardy Jágra štípe? “To nemůžu pořádně posoudit, protože střela většinou štípe, pokud letí do lapačky a tam jsem bohužel Jardu nevychytal. Trefil mě do ramene, hrudníku a pak si ještě pár střel připsal, takže musím říct, že nemá úplně špatnou střelu,“ smál se Žajdlík, který ale nezapomněl složit slavnému hráči poklonu. “68 je výborný hráč s několika pokořenými milníky, takže jsem rád, že se mu nepovedlo vstřelit mi gól, i když nějakou tu asistenci si připsal. Tedy, přesně tři,“ připomněl Jágrův bodový příděl.

Když se Žajdlík dozvěděl, že jde mezi tři tyče právě on, zůstal ze začátku v klidu. “Nervózní jsem nebyl, protože jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu, i když jsem věděl, že to bude velký zápas. Při nástupu jsem cítil malou nervozitu, ale to k tomu patří a vždy je lepší mít víc respektu, než ohromné sebevědomí. To samozřejmě taky musí být, ale s mírou. Po pár minutách jsem se oklepal a běželo to tak, jako v jiných zápasech.“ Bohužel pro Benátecké, klíčový nástup do třetí třetiny nebyl takový, jaký by si představovali. Během čtyř minut skončilo za Matějem Žajdlíkem pět puků. “Těžko říct, co bylo zlomem. Můžeme polemizovat, jestli to byl výpadek, únava, nervy na konci zápasu nebo něco jiného. Rozhodla nejspíš naše přesilovka, kde ujeli dva hráči Kladna sami proti mě a bohužel se mi puk doklouzal až za brankovou čáru. Chyběl kousek, abych to chytil, ale to se stává. Potom to tam bohužel napadalo a výsledek už všichni známe.“ Na Matěje letělo přes čtyřicet střel, práce měl tedy více než dost. “Byl to velice těžký zápas, v němž byla většina střel obtížných. Můžu si vybavit třeba střely od “Džegiho”, jak už jsem zmínil, nicméně nebyl jediný. Těžkou situací pro mě byl sedmý gól, chvíli na to na mě zase uháněli sami. Teď už pociťuji těžký zápas na celém těle a půjdu si konečně odpočinout,“ uzavřel rozhovor Žajdlík.