Dalo by se říci, že ty a Adam Dlouhý jste byli v utkání s Třebíčí hlavními strůjci dvoubodového úspěchu.
Neviděl bych to tak. Kluci ze začátku obětavě padali do střel. Byl jsem trošku nervózní, ale kluci hráli výborně. Nevyzdvihoval bych jednotlivce. Celé mužstvo to v zápase odbojovalo jak dopředu, tak dozadu velmi dobře. Vysloveně ten druhý vítězný gól, který byl nahozený před bránu a spadl tam.

O kvalitním projevu celého týmu není pochyb. Ale ve třetí třetině jsi to byl ty, kdo podržel své spoluhráče při úporném tlaku Třebíče.
Byl jsem rád, že mi tam žádný puk nevypadl zbytečně do nějaké dorážky. Byl jsem od začátku lehce nervózní, i když spíše zdravě. Dlouho jsem tady nechytal a jsem opravdu rád, že se podařilo zvítězit.

Jak bys popsal situaci v závěrečné třetině, kdy se třebíčští hráči předčasně radovali z gólu a hlavní sudí se vzápětí obracel na brankového rozhodčího za tvými zády?
Brankový rozhodčí jasně ukazoval, že to gól nebyl. Mně jako hráči takovéhle situace komentovat nepřísluší.

Kdy ses dozvěděl, že proti Třebíči budeš hájit bránu?
Něco mi před dopoledním tréninkem naznačil vysmátý kustod. Když jsem ráno přišel do šatny, majzl mě přes záda. Docela jsem koukal, trošku to ve mně hrklo. Potom mi to po tréninku oznámil trenér.

Objevil ses tu po delší době, hráči si zatím zvykli na Vítka Vaněčka a pak i na Marka Schwarze, který se tu párkrát otočil. Nemohl vinou tvé herní absence nastat nějaký komunikační problém mezi tebou a obránci?
Ne. S klukama trénuji celý rok, jsme na sebe zvyklí. Akorát když se hraje v pondělí, chodím odpoledne trénovat děti, a když to vychází, jezdím do Jablonce. Zápasové tempo mám a to je nejdůležitější. V tomto utkání to nešlo jinak: Marek Schwarz nemohl, Vaňous (Vítek Vaněček - pozn. red.) reprezentuje v Kanadě, tak to zbylo na mně. Za tu příležitost jsem nesmírně rád.

Vnímal jsi bouřlivou kulisu v hledišti, která zápas s Třebíčí doprovázela?
Ano, něco jsem vnímal. Člověk se tím ale nesmí moc zabývat, musí se soustředit na hru, nic jiného ho nezajímá. Ve druhé lize jsou některé zápasy v hledišti také podobně vyhrocené. Je to normální, protože hokej se hraje hlavně pro lidi.

Momentálně jsi jednou z hlavních tváři jabloneckých Vlků. Ačkoliv jsi za ně odchytal řadu utkání a jsi tedy v zápasovém tempu, stále tam je poměrně propastný rozdíl mezi první a druhou ligou.
Je to znát. První liga je o bruslení, systémově je daleko propracovanější. Druhá liga je volnější: tři na dva tam, dva na jednoho zpátky. Vesměs je to hra nahoru/dolu. Rozdíl je opravdu znát.

Jak ses v kabině jabloneckých Vlků adaptoval?
Do Jablonec jsem přišel po dlouhé době, znal jsem tam akorát kustoda a managment. Většinu hráčů jsem téměř neznal. Adaptovat se ale nebyl problém, jsem totiž docela upovídaný člověk. /směje se/ Každopádně jsem rád, že jsem dostal šanci a můžu tam chytat. Na mém působení v Jablonci nevidím nic špatného.

Teď se vzdálím od hokeje a zeptám se, jak jsi strávil vánoční svátky?
Ještě v neděli 21. prosince jsem měl v Jablonci zápas. Na Vánoce jsme byli doma s manželkou, na návštěvu k nám přišel tchán s tchyní, pak jsme jeli za našima. Byly to takové klasické rodinné Vánoce.

Konec roku se kvapem blíží. Budeš si dávat nějaké hráčské předsevzetí do nového roku?
Předsevzetí si raději už nedávám.

Oslavíš dnešní výhru nějak?
Zítra máme trénink, takže ani ne.

Díky za rozhovor a v případných dalších startech za Benátky přejeme hodně štěstí!