Přestože je útočníku Dominiku Lakatošovi pouhých osmnáct let, již sbírá zkušenosti jak zde v Benátkách, tak i extraligovém Liberci. V dresu prvoligového celku sice odehrál „jen“ 14 zápasů, avšak stihl nasbírat již 4 góly a 12 asistencí. V „áčku“ Bílých Tygrů je zase stabilním článkem čtvrté formace a již třikrát se dokázal v nejvyšší české hokejové soutěži střelecky prosadit. Má tento nadějný mladík oblíbenou fintu na zakončení? „To asi nemám. Jsou nějaké ty základní, že třeba když ujedete nebo se ukážete sám u gólmana, ale je to pak spíš podle pocitu, co uděláte.“
Momentálně jsi poměrně pevnou součástí A-týmu Bílých Tygrů, jsi stabilním členem čtvrtého útoku, jak se ti tam líbí a jak zatím hodnotíš své působení v Liberci?
Beru to jako velmi pozitivní. Je to velice dobrá soutěž, plná kvalitních hráčů a jsem strašně rád, že tam hraju, že jsem se dostal do týmu Bílých Tygrů a že hraju po boku třeba Vampyho (Petr Vampola), Honzy Výtiska a dalších skvělých hráčů, co toho mají hodně za sebou, a chci toho od nich co nejvíce pochytit, aby mě to posunulo dál.
Byl jsi také na uplynulém reprezentačním srazu dvacítek v rámci Turnaje čtyř zemí ve Finsku, jak bys zhodnotil představení českého týmu, který sice vyhrál pouze až třetí zápas proti Rusku, ale i přesto váš herní projev nebyl tak špatný, jak by se na první pohled mohlo zdát…
My jsme tam sehráli tři výborná utkání, bohužel dvě jsme prohráli, s Finskem a se Švédy, po našich hrubých chybách a z toho jsme se do třetího zápasu poučili. S Rusy jsme nastoupili odhodlaní vyhrát, dodržovali jsme systém, co po nás trenéři chtěli, a napadaly nám krásné góly a zápas jsme zvládli.
Jak vidíš své šance dostat se na prosincové mistrovství světa, dali ti třeba trenéři nějaké hodnocení?
To ještě ne. Daleko to sice není, ale určitě jsem zvědavý, jak bude kemp od 13. prosince, kde se sejdeme a přijedou i kluci z Ameriky a z Kanady. Tam se vlastně všichni sejdou a doufám, že tu pozvánku tam dostanu.
Co do budoucna, přemýšlel jsi třeba nad odchodem do zahraničí?
Určitě jsem na to myslel, ale teď mám podepsanou smlouvu v Liberci a to je zatím pro mě vším, dělají toho pro mě strašně hodně, dostávám prostor jako osmnáctiletý kluk, zařadili mě i do hlavního týmu. Zatím, ne že bych o tom nepřemýšlel, ale neřeším to. Teď jsem strašně moc spokojený tam, kde jsem a chci tu ještě určitě nějaký ten pátek zůstat.
Jak je pro tebe fyzicky náročné, že vlastně hraješ zároveň za Liberec a i za Benátky? Jak vůbec odpočíváš?
Máme tréninky dopoledne, po tréninku se jdete vyšlapat na kolo nebo si uděláte, co potřebujete, a vlastně pak máte de facto celý den volno pro sebe, takže si uděláte pohodlí doma, chodíte, vyspíte se pořádně, najíte se v klidu, a pak jak kdo potřebuje. Někdo má rád, když si ještě večer jde zajezdit na kole, někdo jde ještě střílet, takže to je každého věc.
A jaké máš zájmy?
Tak můj největší zájem je vlastně hokej, to dělám vlastně od pondělí do neděle, celý týden a ono se toho už tam nic moc nevejde. Většinou to je tak, že přijdete z tréninku, dvakrát, když to vyjde, někdy i třikrát týdně máte zápasy, tak vlastně na nic skoro už nemáte ani čas. Takže se všechno nějak motá okolo toho hokeje.
Máš tedy vůbec představu, kdybys nehrál hokej, co jiného bys dělal?
Vždycky jsem nad tím přemýšlel, ale vlastně jsem na nic nepřišel, protože já nic jiného vlastně skoro neumím.
To ti ale nemusí moc vadit, protože hokej hraješ opravdu dobře.
No, doufám. (úsměv)