Zápas proti Slavii byl posledním soutěžním duelem pro brankáře Jiřího Stejskala, který strávil u řeky Jizery deset sezon. Číslo deset by se už samo o sobě mohlo zdát magickým, avšak Stejskal si duel 52. kola vybral záměrně. Právě v dresu sešívaných začínal, a chtěl tedy proti nim i končit. Jak si poslední zápasové minuty užil a co plánuje do budoucna? I to nám po zápase prozradil.
Jirko, máte za sebou poslední zápas kariéry, jak jste si ho užil?
„Dobrý to bylo (smích). Chtěl jsem to udělat, protože nastala ta správná chvíle. Hráli jsme proti Slavii, kde jsem vyrostl. Jsem rád za ty dvě minuty, i když jsem chtěl možná víc…Na druhou stranu, bylo to pořád otevřené, tak jsem nechtěl vymýšlet nějaké kraviny…“
Stačil jste si třeba s někým ze Slavistů něco před zápasem říct?
„Nene, jen jsem se po zápase poškládlil s jejich vedoucím Pepou Jančou, co jsme spolu ještě hrávali. Jinak ty kluky už ani neznám, maximálně si pamatuji Pavla Kolaříka, Kásu…Už jich tam ale taky není moc.“
Mrzelo hodně, že jste se loučil porážkou?
„Tak každý by chtěl končit vítězstvím. Když to bylo 2:4, tak jsem ještě věřil, že bychom mohli snížit na 3:4, ale potom už byl závěr, jaký byl, tak jsem nechtěl už vůbec nic vymýšlet.“
Jak jste byl spokojený se svojí kariérou v Benátkách?
„Tak vždycky to může být lepší, ale na druhou stranu jsem rád za každý zápas, který jsem tady mohl odchytat. Budu na to vždy vzpomínat v dobrém.“
Jaký byl váš nejlepší zápas, co jste odchytal?
„Nejlepší zápas, který jsem tu hrál, byl v mojí první sezoně, kdy jsme porazili 3:0 Ústí.“
Připravoval jste se nějak na tento poslední zápas?
„Jen jsem si na rozbruslení vzal helmu. Naposledy jsem stál ve výstroji někdy v září, kdy jsem měl asi poslední plnohodnotný trénink. Dnes to dopadlo tak, že Žajdls šel chytat za juniorku, tak jsem se dozvěděl, že půjdu sedět. Dal jsem si dva tréninky a už jsem i cítil, že to není ono. To, jak chytají mladí, je už úplně někde jinde.“
A co teď?
„Teď se budu naplno věnovat trenéřině. Ať už jde o klasický trénink brankářů nebo video-coaching, to se vše uvidí. Po sezoně si k tomu všichni sedneme a domluvíme se, co bude dál. Už jsem zkrátka na druhé straně. Pokud nebude gólman, tak se klidně na trénink do výstroje obléknu, na zápas už to ale není.“
Na co budete nejvíc vzpomínat?
„Rozhodně na první sezonu, kdy jsme šli z desátého místa a dokázali jsme vyřadit doma Chrudim, která byla tenkrát myslím pátá. Potom nás čekalo už zmiňované Ústí.“
Co byste vzkázal těm, kteří nás celou sezonu chodili podporovat?
„Jsme rádi, že přišli. Měli šanci vidět mladé kluky. Některé zápasy byly dobré, některé se nepovedly, ale u spousty z kluků je velký příslib do budoucna…Určitě by diváci měli chodit i příští rok.“