I přestože benátecký brankář Jiří Stejskal spolu s dalšími hráči nyní absolvuje náročnou a hokejisty ne příliš oblíbenou letní přípravu, našel si čas, aby naší redakci v rozhovoru zodpověděl pár otázek týkajících se nejen nadcházející sezony.
Teď jsme ve fázi, kdy zvyšujeme objemy. Běháme dálkové běhy apod. Hokejisté letní přípravu obecně nemají moc rádi, je to dřina, ale musí to být, je to potřeba.
Odlišuje se letní příprava brankáře od ostatních hráčů?
Máme speciální tréninky třikrát týdně odpoledne s Martinem Láskou. Momentálně jsme spojení s A-týmem Bílých Tygrů, kromě nás tří z Benátek s námi chodí trénovat i Marek Schwarz. Dále tam jsou junioři a jeden kluk ze staršího dorostu. V pondělí začínáme krátkými starty do 15 vteřin, pak děláme různé série: skok přes švihadlo, rychlé nohy na žebříku apod. V podstatě se jedná o kruhový trénink, posilování a tak. V úterý je na programu gymnastika a ve čtvrtek máme delší kruhový trénink.
Je něco, na co se chete vy ve své individuální přípravě zaměřit?
Určitě, momentálně chodím do posilovny a cvičím horní polovinu těla – ruce, břicho.
Jak vidíte svou pozici v týmu v nadcházející sezoně?
Bude se tam točit Marek Schwarz, prostor také dostane Vítek Vaněček z juniorů. Takže uvidíme, je to otevřené.
Čeho jako tým chcete dosáhnout v nadcházející sezoně?
V nadcházející sezoně je změna v tom, že budeme trénovat v Liberci. Také se hodně obměnilo mužstvo, skončil Tomáš Klimt a někteří kluci odešli, někteří se zase chytnou s A-týmem Bílých Tygrů, kromě toho tu máme také mladé kluky z juniorů. Všechno si to musí teprve sednout. Jednoznačně ale chceme hrát střed tabulky
a vyrovnat alespoň výsledek z loňské sezony.
Když se srovná dnešní brankář a brankář před padesáti lety...
...ono se to srovnat nedá. Rozdíl je už jen v tom, že v dnešní době gólmani většinou „slajdují“ po zemi, kdežto dřív gólman prakticky stál. Někteří starší trenéři říkají, aby gólmani stáli, ti mladší naopak učí „slajdování“ a klečení. Ještě nějaký čas potrvá, než se to všechno srovná.
Já spíš měla na mysli třeba otázku výstroje dnešního brankáře, která je oproti výstroji tehdejšího brankáře o dost mohutnější. V té souvislosti se často mluví
o tom, že by se měla rozšířit brána. Co si o tom myslíte vy?
Osobně bych to nechal tak, jak to je. Dle mého zvětšovat bránu je nesmysl. To už bychom pomalu mohli hrát pozemní hokej.
Dal jste jako brankář někdy gól?
Gól jsem nedal, já zrovna s hokejkou takto aktivní nejsem, raději puk zastavím
a nechám spoluhráčům. Maximálně jsem si připsal asistenci. Marek Pinc se občas snaží dát branku, já na to nejsem. Myslím si, že je lepší, když gólman chytá góly, než aby zkoušel za stavu 1:0 trefit prázdnou bránu. Je to hezké, když se to povede, to klobouk dolů, ale myslím, že zrovna tohle pro mě není.
Zapojil jste se jako brankář někdy do bitky?
Před bránou jsou vždy nějaké šarvátky. Když do mě někdo strčí, tak mu to vrátí většinou beci. Ale nějaká bitka, že bych vysloveně shodil rukavice... To bylo snad kdysi dávno, když jsem hrál ještě za Slavii v mládežnické kategorii, to jsme se jako malé děti popraly, ale jinak ne.
Jaký nejvyšší trest ve hře jste dostal?
Jednou jsem dostal 4+10 minut za hru vysokou holí.
Sledoval jste MS v Minsku? Který brankář na vás svým výkonem udělal největší dojem?
Ano, sledoval, když to šlo a neměl jsem tréninky... Stylově se mi osobně nejvíce líbil Ján Laco. Pak když jsem viděl Peku Rinneho, ten se zlepšoval zápas od zápasu a Sergej Bobrovskij to samé. Ti byli dle mého top gólmani.
Jak dlouho se chcete udržet u hokeje?
Samozřejmě bych se chtěl držet co nejdéle a i po ukončení kariéry chci u hokeje zůstat jako trenér.
Co vy a nájezdy, máte je oblíbené?
Nájezdy mě baví. Před každým tréninkem chodíme s několika kluky hrát nájezdy
a vsázíme se o „pětku“. To je pak zajímavé na vyplácení výher.
Platí spíše oni vám, nebo vy jim?
Jak kdy, někdy má člověk dobrý den, kdy vyhraje všech pět sérií, jindy zase ne.
Čím byste chtěl být, kdybyste se nestal hokejistou?
To je těžké, já jsem byl už od dětství vedený k hokeji, po škole jsem si hokej vybral
a už u něj zůstal. Nedokážu říct, jaké povolání bych si místo toho vybral.
Váš nejintenzivnější hokejový zážitek?
V každé sezoně jsou nějaké pěkné zážitky, něco, co se povede. Intenzivní zážitek pro mě byl, když jsme byli v sedmé třídě na turnaji v Americe. Ale na opravdový vrcholný hokejový zážitek teprve čekám.
Řadu zápasů jste ve své kariéře sehrál i za druholigové Vlky z Jablonce. Kdybyste měl srovnat první a druhou hokejovou ligu, jak by to vypadalo?
To je těžké srovnat. V druhé lize je spousta poloprofesionálních hráčů a někdy se tam nedělá ani letní příprava, takže je tam určitě velký rozdíl v kondici. V první lize jsou zkušení hráči a ta hra je jednoznačně rychlejší, ale druhá liga má také své kvality. Když se mladí kluci z juniorů nedostanou hned do A-týmu, dejme tomu do Benátek, tak půjdou na rok třeba Jablonce a tam si také vyhrají, protože ten přeskok není takový. Když se pak ten junior „rozjede“ v druhé lize, tak po roce ještě není problém se do té první ligy vrátit.
Proč se vám říká „Kužel“?
To vymyslel jistý hráč, když jsem přišel do Liberce a nějak se to chytlo. Tehdy jsem se vrátil ze Slavie a byl jsem vypasený, měl jsem velké boky a žádná ramena. Od té doby mi to zůstalo.