Jak všichni fanoušci Benátečtího hokeje vědí, Středočeši se se svým soupeřem z Pavlodaru střetli již v přípravě na minulý ročník. Na tento zápas nemají nejlepší vzpomínky, prohráli totiž 0:4. Ve středeční odvetě vrátili svěřenci trenéra Jiruše kazašskému týmu tuto porážku a nás zajímalo, zda při přípravě použili i záběry právě z onoho duelu před rokem. Vůbec jsme se k tomu nevraceli. Jen jsme si s klukama v kabině řekli, že jim máme co vracet, a myslím si, že se i tak stalo,” řekl nejproduktivnější hráč duelu Petr Wiencek, jenž prozradil, že pokyn do zápasu byl přímočarý. Pokyn byl jasný - vyhrát!.

Plán pro tento jasně vytyčený cíl zněl dle Wiencekových slov následovně. ”Důležité bylo mít co nejvíce střel, rychle dostávat puky z obranného pásma a dávat si pozor na soupeřovu zákeřnou hru do těla,” popsal útočník klíčové body vedoucí k vítězství, k němuž však vedla trnitá cesta. Po první třetině na tabuli skóre svítily dvě nuly a bylo jasné, že první gól může být tím rozhodujícím.

Úvodní branka přišla v závěru druhé dvacetiminutovky a Petr Wiencek u ní byl jakožto asistující hráč. ”To vzniklo ze situace tří na jednoho, kterou jsem já osobně nevyřešil moc dobře, ale naštěstí pro nás jsme úspěšně domlátili kotouč do brány,” popsal úvodní gól, na nějž diváci čekali do 38. minuty. Ve třetí třetině však svěřencům trenéra Jiruše stačilo sedm minut k tomu, aby rozhodli o osudu zápasu. Jedenadvacetiletý útočník byl u dvou z těchto branek a připsal si tak v duelu proti Pavlodaru jednu branku a dvě asistence.

Branka v podání Wienceka byla velmi pěkná, ačkoliv v jednu chvíli se zdálo, že puk zůstane před brankovou čárou. ”Dokázal jsem celkem lehce odebrat kotouč na naší modré čáře při hře čtyřech proti čtyřem. Už od toho okamžiku jsem věděl, že mám dost času na zakončení a soustředil jsem se na gólmana. Zkusil jsem to, co mi poslední dobou vychází a vyšlo to.”

Nerovnoměrná hra na obou stranách byla častým jevem duelu, a jak sám Petr říká, oslabení nejsou takovým problémem, jako proměňování přesilovkových her. ”Na přesilových hrách musíme ještě dost zapracovat, ty ještě nejsou stoprocentní, ale co nám jde, to jsou oslabení. Soupeři jsme puk dobře odebírali, a když už se dostal ke střele, tak kluci výborně blokovali."

Další ústřední postavou duelu byl mladý brankář Jakub Hrstka, pro nějž to byl vůbec první duel mezi dospělými. ”Hrstič chytal výborně. Ikdybychom mu nepomahali tak tu nulu stejně má, ale ve třeti třetině jsme si řekli, že za žádnou cenu nedostaneme gól a pomůžeme mu,” řekl Wiencek.

Nervozita nebyla na mladém gólmanovi vůbec vidět a jak on sám přiznal, velký tlak ani necítil. ”Cítil jsem se velice dobře. Sám jsem byl překvapený, že jsem nebyl nijak zvlášť nervózní.” Hráči Pavlodaru nenechali Kubu se ani rozehřát a hned jej zasypali střelami. Pro brankáře je ale právě první sáhnutí si na puk tolik potřebné. "Ano, po pár zákrocích ze mě i ta malá nervozita spadla a zápas jsem si užíval.”

Pavlodar měl na svém kontě, stejně jako Benátečtí na tom svém, několik velmi povedených šancí. Jaká podle Kuby byla ta největší? ”Byla to situace přibližně v polovině utkání, když si soupeř přihrál téměř mezi kruhy a pálil z první na vzdálenější tyč. To jsem reagoval opravdu na poslední chvíli a naštěstí se kotouč otřel o hřbet mé lapačky a skončil v rohu.”

Téměř celých čtyřicet minut ani jeden z maskovaných mužů nenechal puk spadnout za svá záda, právě pro gólmany je tento vývoj utkání ale nesmírně psychicky náročný. Cítíte větší tlak. Nechcete být ten brankář, který inkasuje první. Navíc takovéto utkání, bývá o první vstřelené brance,” potvrdil Hrstka, který byl již málem překonán v 56. minutě Gasnikovem, po jehož střele nakonec zazvonila spojnice tyčí. ”Už jsem si tím byl téměř jistý. V této situaci jsem byl už bez šance, takže jsem si myslel, že přijdu o nulu a soupeř tak dostane naději na zvrat. Pořádně ani nevím, kam se kotouč odrazil, takže to bylo obrovské štěstí.

Hrstka však svou nulu připisuje především svým spoluhráčům a k radosti klubového pokladníka rád přispějě do klubové kasy. ”Díky klukům, kteří hráli skvěle. Bez jejich velké podpory a skvělého výkonu bych neměl šanci něčeho takového dosáhnout a hlavně vyhrát. Určitě mě to bude něco stát, ale aspoň bude nějaká dobrá svačina,” slíbil Hrstka, který se těší na působení u Jizery. ”Těším se moc. Přeci jen, před pár měsíci by mě ani nenapadlo uvažovat nad tím, že budu moci působit v prvoligovém týmu,” připustil a přiznal, že si ani nebude muset nijak zvlášť zvykat na jeden z nejchladnějších stadionů Chance ligy. ”Já jsem v mládežnických kategoriích na tomto stadionu hrál poměrně často, takže vím moc dobře, že je zde trochu větší zima, ale v bráně to po pár okamžicích nevnímáte. To být na střídačce na tomto stadionu, je trochu horší,” potvrdil.