Ondro, jak se Vám líbí v Minsku. Spokojenost co se týče zázemí, města a celkově šampionátu?
Líbí se mi tu moc. Stadion, kde hrajeme je super, takže si stěžovat nemůžu. Máme super kabinu, kde najdeme všechno, což všechny ostatní týmy nemají. Hotel je taky krásný, jak sami vidíte. Všechno je tu nové, pokoje jsou skvělé a jídlo taky.

Minsk doslova žije hokejem. Jak moc to pociťujete jednak na ledě, a také mimo něj?
Je to velmi znát. Kluci říkali, že na minulých dvou šampionátech to bylo takové bez zájmu, však jste to viděli sami v televizi. Teď je to úplně jiné, vnímáme to všechno kolem. Ve městě jsou všude reklamy, plakáty. Chodí hodně lidí, má to prostě skvělou kulisu.

Zatím nejste příliš efektivní v zakončení. Co s tím, přece jen se blíží čtvrtfinále?
Je třeba to zlepšit. Byla totiž utkání, které jsme mohli dotáhnout do vítězného konce. Zápasy se Švédskem a Dánskem. Proti Švédům jsme si to prohráli sami, vedeme 3:1 a prohrajeme 3:4. S Dánskem se to nedá omluvit, i když proběhlo mnoho diskuzí o rozhodčích. Prostě jsme to neměli dovolit. Naštěstí jsme porazili Itálii a Norsko. Věřím, že ve čtvrtfinále pak ukážeme naši sílu a půjdeme dál.

Který ze soupeřů se vám zdál nejsilnější? Přece jen se hokej vyrovnává, takže těch lehkých ubývá…
Přesně tak. Je strašně těžké hodnotit, kdo a jak byl nebo je těžký soupeř. Pokud chcete vyhrát, musíte hrát pořád stejně. Nezáleží, jestli je to ten nebo ten. Sami jste viděli na tomto šampionátu. Francie porazí Kanadu, Lotyši pak Ameriku a Finsko. Je to prostě strašně vyrovnané. Pokud chcete být nejvýš, musíte porážet všechny bez rozdílu.

Když vezmeme to, že jsi hrál v podstatě všechna utkání v přípravě před MS. Jaký je to rozdíl oproti tomu, co se děje nyní?
Je to něco úplně jiného. V přípravě ani jeden tým nehraje kompletní. Všechny ostatní reprezentace zkouší různé hráče, které pak doplní ostatní nejlepší z evropských lig a také NHL. Nedá se to srovnávat, na mistrovství světa makají všichni o dalších sto dvacet procent navíc.

Nakonec jste se přes tento proces dostal do týmu pro MS. Jak moc jste byl překvapený?
Vůbec. Stejně jako všichni ostatní, co to neměli jisté. Ani po posledním zápase jsem to nečekal, i když jsem v koutku duše doufal, že by to třeba mohlo vyjít. Vždycky nějaká malá šance je. Já jsem přes rok moc nejezdil na ty turnaje Euro Hockey Tour, takže jsem byl o to víc překvapený, že jsem se dostal. Já jsem si ta utkání v té přípravě užíval, tohle je dárek za mou práci, že na mě trenér Růžička vsadil.

Přesně tak. A sází i nadále. Na šampionátu jste zatím hodně vytížený. Jak se vám hraje?
Hraje se mi zatím dobře, i když vždycky to může být lepší. Jsem hodně polichocen, že na mě trenér Růžička sází a posílá mě na momenty utkání, třeba v závěru či do přesilovek. Já se naopak snažím být pro tým prospěšný, že budu v pozitivních číslech.

Podle vašich statistik jste spíše defenzivním obráncem…
Jako malý jsem samozřejmě chtěl dávat branky, asi jako každý. Všichni chtěli být jako Jágr. Mě pak dali do obrany, kde mi to šlo trošku víc. Ale neřekl bych, že jsem typický defenzivní obránce. Když je šance, zaútočím rád, ale zároveň vím, že jsem tam od toho, abych bránil. I tady jsem to párkrát zkusil a šance byly, jenže nějak si musím promluvit se svýma rukama (směje se).

Zmínil jste Jaromíra Jágra. Nejdříve vzor, teď spoluhráč. Jaké to je se s ním potkat v jednom týmu?
Je to skvělé. Pro všechny kluky je to velký vzor. Je to pan hokejista to všichni víme. Já jsem se na něj jezdil dívat, když hrál třeba Jágr Team v Prostějově. Pro mnohé je to sen, pro mě to taky donedávna byl. Teď se mi to splnilo. Včera jsme spolu dokonce hráli v lajně, takže určitě super pocit.

Plynule opět přejdeme. Nakousl jste Prostějov, což značí vaše začátky. Jak vzpomínáte na mateřský klub?
Jen v dobrém. Vyrostl jsem tam. Začal jsem s hokejem asi v první třídě. Byl tam cítit takový rodinný duch, naši rodiče se o nás starali, jezdili jsme na spoustu turnajů. Dalších nespočet utkání v sezoně. Dařilo se nám i výsledkově, takže na to vzpomínám velmi rád, asi jako většina lidí na své dětství. Vždy, když je možnost a čas, tak se s klukama sejdeme na pivu a pobavíme se, takže jsem s nimi v kontaktu.

Hraje některý bývalý spoluhráč výkonnostní hokej v dnešní době. Tak, že by se tím živil?
Z mé třídy, co si pamatuju, tak ne. O rok níž chodil Tonda Honejsek, který letos vyhrál se Zlínem titul, ale od nás už kluci, když tedy hrají, tak už spíš jen krajský přebor či jen tak pro radost.

Potom vaše kroky směřovaly do Opavy…
Ano. To byl asi největší skok, šel jsem z Ligy juniorů do extraligy. Tady se rozhodovalo asi nejvíce, jestli to má s hokejem smysl. Jsem za to velmi rád, že mi v Opavě dali šanci. Odehrál jsem tam mnoho zápasů za juniorku, potom jsem začal nastupovat také za muže v osmnácti letech a hrál třetí nejvyšší soutěž.

Mnoho zápasů. Ovšem asi ani jeden se nepodobal tomu z 28. listopadu roku 2009. Takový zápas se nehrává mnohdy ani jednou za život, přesto vy jste měl štěstí. Navíc jste vyrovnal a rozhodl o opavském vítězství…
Je pravda, že mnoho zápasů si z juniorky nepamatuju, ale tohle se prostě nedá zapomenout. Bylo to šílené. Hrálo se nahoru dolů, vedli jsme, oni vyrovnali a pořád dokola. Pak jsme prohrávali 8:10 a vypadalo to špatně, jenže jsme dokázali vyrovnat a nakonec, ani nevím jak, otočit a vyhrát. Mám to v živé paměti. Takový zápas se, jak říkáte, hraje maximálně jednou za život.

Další vaše cesta mířila do Čech. Jak se zrodil přestup do Benátek nad Jizerou před sezonou 2011/12?
Já jsem byl po zranění v tu dobu a přemýšlel jsem, co bude dál. Dostal jsem nabídku právě z Benátek, abych to tam šel zkusit. Byl jsem tam od začátku přípravy společně s dalšími, kteří chtěli získat angažmá. Nakonec to vyšlo, dostal jsem smlouvu. Začátky nebyly lehké, zvykal jsem si na nové prostředí v Čechách. Chvíli jsem se rozkoukával, ale naštěstí se to pak podalo a začalo to šlapat. Jsem velmi rád za to, že jsem do Benátek šel. Kdybych to neudělal, nedostal bych se potom do Liberce, potažmo na mistrovství světa.

I v letošní sezoně jste stihl několik zápasů za libereckou farmu. Přidalo vám to na sebevědomí do dalšího průběhu?
Já jsem se v únoru minulé sezony zranil, vedení Liberce potom rozhodlo, že se půjdu na začátku letošního ročníku rozehrát do Benátek. Hrál jsem tam nějaké zápasy, po nichž v Liberci rozhodli, že bych se mohl vrátit do extraligového týmu. Pak už jsem celou dobu hrál za Tygry a teď jsem v reprezentaci.

Máte platnou smlouvu pro příští rok v Liberci. Přece jen však, co kdyby přišla nějaká nabídka po šampionátu?
Ano, mám ještě smlouvu na tento rok. Nevím, co bych dělal, pokud by přišla nějaká nabídka. Teď to neřeším, zabýval bych se tím jen, kdyby náhodou přišla. Jsem z týmu, nevím možná z celého mistrovství, snad jediný, který nemá agenta, takže tyto věci si budu řešit více méně sám.

Když se vás tedy zeptám nakonec. Doma jste tedy?
Rozhodně v Prostějově. Narodil jsem se tam a vyrostl, takže není co řešit. Letos jsem áčku fandil, aby vyšel ten postup do první ligy, protože podle mého názoru tam Prostějov patří. Kluci to měli těžké, měli to nastavené ještě před vstupem na led. Buď postup, nebo nic. O to je to obdivuhodnější. Akorát škoda, že jsem se nemohl přijet podívat, protože se mi to krylo se zápasy v Liberci a potom s přípravou reprezentace.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů!