Dnes nám dovolte představit dvacetiletého obránce, který v Benátkách nad Jizerou nosí na zádech číslo 2 - Ondřeje Mikliše. Mikliš je stabilním členem benáteckého kádru. V dosavadních pětatřiceti zápasech zaznamenal šest bodů za jednu branku, kterou vstřelil v posledním utkání roku Českým Budějovím, a pět asistencí. Naší redakci Ondra prozradil, že si rád povídá s novináři, a proto vám můžeme mladého beka představit v následujícím, trošku delším, rozhovoru.
Kmenový hráč pražské Sparty nalezl letos své působiště na stadionu u Jizery. Jak sám říká, líbí se mu. „Jsem zde velmi spokojený. Ze začátku jsem z toho měl trošku strach. Noví lidé, noví trenéři a tak, ale po nějaké chvíli jsem si na všechno zvykl a tým jsem si oblíbil. Nemůžu si to tady vynachválit,“ říká Mikliš, který se nejvíce vídá se svými přáteli ze Sparty. „Jsme suprová parta, ale s klukama se mimo led moc nepotkám, protože bydlím v Praze. Naposledy jsem tedy asi byl s Honzou Havlem.“
A jak je spokojený se svými výkony? „Nejsem spokojený. Mám na čem pracovat, chci do Extraligy,“ vidí svůj jasný cíl. Na cestě za ním však na začátku prosince zbrzdilo Mikliše zranění. „V zápase s Mostem, ve 31. kole, jsem se zranil. Po Vánocích jsem začal trénovat a nyní se už chystám na zápasy. Sice jsem ještě tragickej, ale už můžu hrát,“ bere situaci s humorem. I se současným umístěním Benátek je Mikliš spokojený. „S umístěním týmu jsem zatím spokojený, ale v tabulce je to kolem nás hodně nabitý, takže nesmíme polevit.“
Jak se vlastně Ondra k hokeji dostal? „Myslím, že mi bylo kolem pěti let, když jsem hokej viděl v televizi a chtěl jsem ho vyzkoušet. Už si to moc nepamatuji,“ přiznává. Post obránce byl také určen od začátku. „Když jsme začali hrát na velkém hřišti, tak mě trenér dal do obrany a už jsem tam zůstal. Nějak jsem to tehdy neřešil, kde hraju.“ Co se týká vtipných začátků, zrovna v nedávné době si jeden připomněl. „Nedávno jsem koukal na video, když jsem byl malý a narážel jsem do protihráčů a do věci, které ležely na zemi, jen abych se mohl proletět vzduchem.“
Ondřej Mikliš byl také u stříbrného úspěchu českých juniorů v sezóně 2013/14. Jaké jsou vzpomínky nyní? „Na Mistrovství do osmnácti let vzpomínám v tom nejlepším, protože se sešla suprová parta a od toho se taky odvíjel výsledek. Byl to jeden z mých největších hokejových zážitků,“ přiznává mladý bek, který má pro svou kariéru jasně vytyčenou motivaci. „Motivuje mě úspěch, možnost něco dokázat, prosadit se a být známý.“
V následujících řádcích otevřeme vrátka, která nás pustí zpět do vánočního období a následného přehoupnutí do nového roku. Vánoční přestávku trávil Mikliš jako většina hokejistů. „Vánoce jsem strávil s rodinou, v pohodě a odpočinku.“ A na jaký dárek, jímž obdaroval své blízké, se těšil benátecký obránce ze všeho nejvíc? „Nejvíc jsem se těšil, až si dárek rozbalí nejmenší sestra, protože ještě stále věří na Ježíška a je hezké koukat, jak je překvapená.“
Nový rok je rovněž šancí, dát si cíle do roku následujícího. „Ano, každý rok si dávám novoroční předsevzetí, ale vždy se to týká hokeje, kam bych se chtěl posunout a tak, ale to poslední mi zatím moc nevychází,“ směje se Mikliš, který nám prozradil dva své největší momenty roku 2016. „Byla to asi účast na turnaji ve Finsku na MS U20. Sice jsme dostali 0:7 od USA, ale i přesto byl celý turnaj jeden krásný zážitek. A v osobním životě, úspěšně složená maturitní zkouška.“
FOTO: Zdeněk Langšádl/PPNA.cz