Co se ti vybaví z té doby? Dnešní osazenstvo kabiny je přece úplně jiné.
“Z tehdejšího týmu tady zůstali jen dva hráči – Petr Weiss a Josef Skořepa. Kabina je také předělaná i trenéři jsou jiní. Ještě tu zůstal kustod Prkýnko, jinak ostatní tu tehdy opravdu nebyli.“

Ty jsi za tu dobu byl na zahraničním angažmá v Bělorusku a Finsku. Jak bys ho zhodnotil? Co se podařilo a co se naopak nepodařilo?
“Nejprve jsem odešel do Běloruska, kde jsem byl docela spokojený, úroveň ligy byla velice dobrá, zázemí pro hráče také, život byl trošku jiný, ale to k tomu patří. Problém byl v tom, že nás tam bylo osm cizinců, ale hrát mohlo pouze pět. Kdyby se mi zápas povedl sebevíc, v tom příštím jsem nehrál. Vyřešil jsem to tak, že jsem po obdržení nabídky z Finska šel tam.“

Jakou soutěž jsi ve Finsku hrál a jakou má úroveň?
“Hrál jsem Mestis, což je obdoba naší 1.ligy. Hráli jsme vyšší střed tabulky.“

Jak jsi nyní v létě uvažoval o pokračování kariéry? Byla jiná možnost než Benátky?
“Ještě nejsem domluvený, že v Benátkách zůstanu. Vůbec nevím, jak to dopadne. Chtěl jsem jít minimálně na rok ještě do zahraničí, ale i na Finsko dolehla ekonomická krize a oni momentálně nemají peníze.“

Při přípravě na sezónu jsi praktikoval i individuální část?
“Ano, trénoval jsem individuálně. Na suchu jsem trénoval s panem trenérem Remigiem Machurou, což je bývalý vynikající koulař. Takže jsem s ním spolupracoval a fyzický jsem určitě výborně připravený.“

Teď na ledě je to asi to, na co se člověk těší po té tvrdé dřině…
“Přesně tak. Je to úplně něco jiného, je to naše práce.“

Kdy chceš definitivně rozlousknout svoji příští kariéru a příští angažmá?
“Těžko říct. Nejlepší by bylo to mít jasné hned. Loni jsem odcházel až koncem listopadu do Finska. Nevím ještě, jak to dopadne.“

Vnímáš spolupráci Liberec-Benátky, která tady panuje?
“Vím o tom. Byl jsem kontaktován panem Soudským, který je vlastně skaut Liberce. Takže o té spolupráci samozřejmě vím.“

Děkujeme za rozhovor!