V letošní sezóně má na svém kontě zatím sice jen dva góly a pět asistencí, nicméně útočník Daniel Skalický, jenž má za sebou juniorku Bílých Tygrů i několik startů v mládežnických reprezentacích, se snaží v současné době hlavně vyztužovat obranu Benátek. „Teď těch gólů moc nedávám, tak se soustředím alespoň na bránění a na hru v oslabení,“ říká brzy již čtyřiadvacetiletý forvard, který také v utkání proti Havířovu pomáhal brankáři Vaněčkovi dostat se do zápasu. Zasloužená výhra proti celku, který měl pozitivní bilanci 14:2 ve vstřelených brankách, naznačuje na dobrou přípravu. Jak se říká - „štěstí přeje připraveným“, jenže v tomto případě se spíše opak stal pravdou. „Chtěli jsme si to rozebrat ráno, jenže nás zradila technika,“ přibližuje s úsměvem Skalický.
Jak hodnotíš utkání? Udřená, ale zasloužená výhra?
Já si myslím, že zasloužená. Řekli jsme si, že to bude boj a že musíme hrát dobře odzadu, jelikož se nám tohle v Ústí nedařilo a nedali jsme branku. Myslím, že jsme byli lepší a ubojovali jsme to. Padly nám tam dva góly a hráli jsme prostě dobře odzadu. Řekl bych, že jsme si to zasloužili.
Jak vás hráče v poli ovlivnilo, když jste na konci druhé třetiny museli střídat brankáře? Říkali jste si, že musíte Vítkovi pomoci, aby se do zápasu dostal?
Řekli jsme si, ať na něj moc nestřílí do konce druhé třetiny, což se povedlo, nešla na něj snad ani jedna střela. Pak už to bylo normální jako by tam byl Švára pořád.
Rozebírali jste nějak speciálně taktiku na Havířov, když předešlá utkání dopadla tak, jak dopadla?
Chtěli jsme si to rozebrat ráno, jenže nás zradila technika, takže jsme si to rozebrali jen rychle před utkáním, že po nás půjdou. Nic víc jsme si k tomu moc neřekli. Zklamala technika. (smích)
V minulých zápasech vás hodně trápila marodka, ale nyní už se to vrací do lepších kolejí.
No nevím, někteří hráči jsme nachcípaní, někteří trochu zranění, ale dneska přijel chytat Švára, přijel Višura a myslím si, že to bylo dobré. Postupně se to vrací zpátky, ale chybí Kicoš, chybí Adam Dlouhý, ale ubojovali jsme to.
A teď již něco o tobě. Jaké byly tvé hokejové začátky?
Já jsem začínal v Liberci. Ve třech letech mě k hokeji přivedl taťka, protože hrál i brácha a vzpomínám na to v dobrém.
Měl jsi nějaký hokejový vzor, podle kterého ses učil?
Měl. Líbil se mi Pavel Bure, "ruská raketa" (smích).
Ty jsi tedy prošel libereckou juniorkou, kde jsi byl top střelec. Nyní ale tvá forma zaostává.
No, moc góly nedávám. Teď se více soustředím na bránění, snažím se hrát dobře dozadu. V juniorce mi to tam padalo, hrál jsem s Buldou a Johnnym (Michal Bulíř a Vít Jonák, pozn. red.), to jsme měli každý tak pětadvacet gólů, tam jsme hráli dobře. Teď těch gólů moc nedávám, tak se soustředím alespoň na to bránění a na hru v oslabení.
V loňské sezóně jsi trochu nakoukl do ELH v dresu Liberce. Máš jako motivaci pro příští sezónu dostat se do A-týmu Tygrů?
Trošku, moc jsem tam nenakoukl, měl jsem hrát jeden zápas, ale bohužel to nedopadlo, protože přijeli hráči z NHL a tak jsem zůstal na Spartě na tribuně. Jako motivace to je pro mě každý rok, to určitě.
Ty jsi prošel i reprezentacemi U16, U17, U18 a U20. Chtěl by ses určitě dostat i do seniorského výběru.
Tak který hráč by nechtěl? Povedlo se to z první ligy až na mistrovství asi jedinému Vitasovi, ale cesta vede nejspíš přes extraligu, hrát dobře tam a pak možná ta šance přijde.
A jaký máš největší hokejový sen do budoucna?
Já si nedávám nějaké velké sny. Teď už si asi nedám sen, že bych chtěl někdy hrát NHL, na to jsem trošku soudný, ale asi první krok je do té extraligy.
Děkuji za rozhovor a ať se daří.