Náš rozhovor nemohl začít jinak než otázkou na neobvyklé příjmení. „Nejste první, a asi ani poslední, kdo se na to ptá. Je to finské příjmení. Odtamtud jsou naši předkové,“ vysvětluje Albert, jenž už od začátku věděl, který post je „ten jeho“. „Už odmalička hraju na postu útočníka, hrozně mě to bavilo a vyhovovalo. Vydržel jsem na něm až do teď.“ V souvislosti se začátky přidal i jednu historku. „Já si to úplně nepamatuji, ale rodiče mi říkali, že když jsem vlezl poprvé na led, tak jsem začal hrozně brečet, jak ten led klouže (úsměv),“ vzpomíná mladý forvard, jenž ví, komu vděčí za největší podporu. „Nejvíce mi rozhodně pomohli a pomáhají rodiče. Jejich podpora v tom co dělám, je to nejlepší, co mám. I když se zrovna nedaří, vždycky jsou při mně a snaží se mě povzbudit,“ říká Janele, jemuž osud dopřál i angažmá v USA. „Ano, poslední dva roky jsem odehrál v Americe a byl to nezapomenutelný zážitek. Hokej za mořem je velmi rozdílný od toho evropského. Hraje se na menších kluzištích, tím pádem je tam víc soubojů a střelby,“ vysvětluje.

A jak budou vypadat Vánoce Alberta Janeleho? „Vánoce budu trávit doma s rodinou. Poté, co jsem dva roky nebyl na Vánoce doma, bude super strávit vánoční svátky s rodinou,“ těší se mladý útočník, který však letos Ježíškovi svá přání nesdělil. „Ježíškovi jsem zatím nepsal, nechávám to letos na něm,“ řekl Albert. Rovněž vybrat jen jednu vánoční pohádku byl oříšek. „Rád koukám na všechny vánoční pohádky a vždy se na ně těším, ale těžko vybrat tu nejlepší,“ přiznává. A jaké jsou jeho vánoční zvyky? „Když jsem byl mladší, tak jsme vždy čtyřiadvacátého ráno chodili hrát s kamarády na zamrzlé jezero hokej, ale poslední dobou nám počasí nějak nepřeje, což je škoda. Jinak mimo toho se celý den nejí, až do štědrovečerní večeře, abychom viděli zlaté prasátko.“

Letošní ročník WSM ligy zavál Alberta Janeleho právě do benáteckého kádru. „V Benátkách se mi líbí, v kabině vládne pozitivní nálada a tím, že sídlíme v Liberci, máme výborné zázemí, což je super.“ Dobrou náladu potvrzují i vztahy mezi hráči, kteří se nevidí jen na ledě. „V kabině se sešla velmi dobrá parta kluků a nemám s nikým jediný problém. Je tudíž těžké vybrat jednoho, s kým si rozumím nejvíc. S hodně klukama se scházíme i mimo led,“ potvrdil Albert. Také fakt, že je v Benátkách trošku větší zima nevyvracel. „Je pravda, že benátecký stadion není z těch nejteplejších, ale když se člověk dostane do tempa, tak je mu to celkem jedno.“ V benáteckém dresu si zatím devatenáctiletý útočník připsal čtyři body, je se svou výkonností spokojen? „Rozhodně bych si přál mít více bodů v druhé půlce sezóny, ale důležitější je, když se bude dařit týmu a body budeme sbírat jako tým,“ má jasno Janele, jehož vzorem z benátecké kabiny je vůdce mužstva. „Rozhodně by to byl Ploďák, stále se od něj snažím učit spoustu věcí, jako je například stavění na buly nebo k soubojům u mantinelu a mnoho dalšího.“ Závěrečná otázka směřovala na největšího baviče kádru. „Největším showmanem v kabině i mimo ní bude nejspíš Proky,“ uzavřel rozhovor Albert Janele.

FOTO: Zdeněk Langšádl – PPNA.cz