Začínal jsi sezónu v Ústí nad Labem a nyní jsi zde v Benátkách, jak se ti líbí ta parta, co tu je?

Já myslím, že je tady dobrý kolektiv, oproti Ústí o něco mladší. Hraje se tu bruslivější a agresivnější hokej. Docela si mi tu líbí, jen škoda těch výsledků.

Kdo bys řekl, že má tady v kabině hlavní slovo?

Myslím si asi Víšek nebo Špágr (Daniel Špaček, pozn. red.) jako kapitán, to jsou takoví dva starší. Nebo když tu byl Čakajík, tak i ten mluvil, ale jinak samozřejmě hlavně trenér.

A s kým si v šatně nejvíc rozumíš?

Tak jelikož znám tady nějaké kluky z reprezentace ze dřív nebo z Boleslavi spoluhráče z loňska nebo předloňska, třeba Čermáka nebo Volfa znám a i další kluky.

Jak budeš nyní trávit reprezentační pauzu? Jaký budeš mít program?

Máme volno, ale není volno jako volno, stejně je potřeba něco dělat, abych udržel fyzičku, a pak třeba ještě nějakou nabral.

Budeš sledovat spoluhráče, jak se jim daří v reprezentačních zápasech?

Na onlajny se podívám, jak hrají, ale že bych to úplně nějak sledoval, to asi ne.

Kde jsi začínal hrát hokej?

Od tří let hraju a jsem z Mladé Boleslavi a jsem jejich odchovancem, do loňska jsem hrál za jejich juniorku a občas za chlapy.

A jak jsi k hokeji dostal, kdo tě k němu přivedl?

Děda hrál hokej, táta do nějakého věku taky hrál, druhý děda vlastně taky, takže jsme trošku taková hokejová rodina.

Jak se z tebe stal obránce?

Asi někdy v šesté třídě jsem přešel z útoku do obrany, když mě tam postavil trenér, že je málo obránců, tak mě tam dal. Od té doby jsem docela v obraně rád, jelikož praváků je málo, ještě na beku, tak se tam můžu celkem uplatnit.

A měl jsi třeba nějaký vzor?

Asi nikdo.

Máš oblíbené číslo, které bys rád nosil na dresu?

Vždycky jsem, už od mala, hrál se sedmnáctkou, takže je to asi i moje oblíbené číslo, ale nijak hodně se na to neupínám.

Jaký máš zatím nejhezčí hokejový zážitek?

Tak asi nejhezčí zážitky byly, když jsme jeli třeba do Švédska, do Finska nebo do Švýcarska hrát na turnaje nebo zápasy. Člověk pak vidí cizinu hokejovým pohledem, tak to je pěkný poznat.

Vybavíš si třeba nějaké špatné vzpomínky?

Asi ne. (úsměv)

Jak trávíš čas mimo ledovou plochu?

Tak všechno se v podstatě odvíjí od hokeje. Nějaký denní režim, strava, chodit spát tak relativně včas, já ani nepiju. Tréninky navíc jsou také občas potřeba, všechno se tedy v podstatě odvíjí od hokeje.

A jak odpočíváš?

To není potřeba. (smích) Moc ne, nijak speciálně. Občas si přes den na hodinu jenom zdřímnu, nic zvláštního.

Co tedy koníčky, jaké máš mimo hokej zájmy?

Baví mě hodně sportů - lyžování, stolní tenis, fotbal, klasický tenis. Jsem takový, že na co šáhnu, to mi relativně jde, takže je to i docela v pohodě.

Tak co tedy ty a tanec? Umíš tančit?

Já jsem chodil do tanečních, ale jinak nechodím tancovat. Ale v tanečních mi to relativně šlo, nikdo si nestěžoval, že mu šlapu na špičky a tak. (úsměv)

Měl jsi nějaký oblíbený tanec?

Žádný oblíbený, jeden jako druhý. Nijak hodně mě to nebralo, nijak extrémně jsem si to neužíval. Jako šlo mi to docela, ale nijak jsem ten potenciál nerozvíjel. (smích)