Váš otec byl brankář. Jaktože jste s bratrem Milanem hráli v poli?

„Táta moc nechtěl, abychom šli do brány (úsměv). Takže nás nutil bruslit a nakonec jsme oba skončili v útoku."

Před čtrnácti lety jste byl u postupu Liberce do extraligy. Jak na tuto sezonu vzpomínáte?

„Postup byl pro mě největší úspěch. Vedení chtělo do extraligy v horizontu několika let, tenkrát (v sezoně 2001/2002, pozn. red.) ale přišel Josef Jandač a rovnou se řeklo, že zkusíme postoupit hned. Povedlo se, i když se to možná až tolik nečekalo. Byla to dobrá sezona, skoro všechno jsme vyhrávali. Ta baráž s Kladnem pak byla parádní."

Myslíte si, že je Josef Jandač pro reprezentaci dobrá volba?

„Myslím, že ano. Jsou za ním úspěchy. V extralize toho má za sebou spoustu - byl v Budějovicích, na Spartě, v Liberci. Nakoukl i do reprezentace. Je to moderní trenér. Určitě to není špatná volba."

V prosinci jste si za Liberec zahrál znovu, po pěti letech.

„Bylo to perfektní. Už jsem s tím ani nepočítal. Když mi to Filip Pešán oznámil, tak se mi tomu nechtělo věřit (úsměv). Měl zraněné hráče a potřeboval někoho zkušenějšího, pomoct v přesilovkách, takže se jednalo jen o jeden zápas. Každopádně jsem z toho měl obrovskou radost a moc si to užil."

Pojďme k Benátkám. Ty asi zažívají nejhorší období od té doby, co za ně hrajete.

„Nejhorší období... My jsme vždycky hráli spíš dole a pak jsme mívali lepší konce, letos je to obráceně. Začali jsme dobře, ale nedaří se nám v dalším průběhu sezony. V posledních dvou ročnících jsme to vždycky dohnali a zahráli si čtvrtfinále play off, jednou s Boleslaví a jednou s Budějovicema. To bylo úžasný. Letos to holt vypadá na play out. Na spodek jsme měli velký náskok, teď jsme ho prohospodařili (rozhovor vznikal před vítěznými zápasy s Mostem a Jihlavou, pozn. redakce). Bojujeme o záchranu, takže tam jsou nervy. Potřebujeme to zachránit."

Kde jsou podle vás hlavní příčiny současného umístění?

„Těžko říct. Máme mladý manšaft, kluci se potřebují vyhrát, od toho ta farma ale je. Navíc je letos poprvé spojená ze tří týmů. Kluci jezdí ze Sparty, Boleslavi a Liberce. Dosud to fungovalo vyloženě jako rezerva Liberce, takže to probíhalo trochu jinak. Teď pospolu skoro netrénujeme, hodně hráčů je se svými extraligovými týmy. Na zápasy se tak často scházíme v sestavě, ve které se pořádně netrénuje. Není jednoduché něco nacvičovat, hlavně přesilovky, když je na zápasy sestava úplně jiná. Na to se ale nevymlouvám, to je úděl farmy. Spoustu zápasů jsme prohráli o gól. Možná nám chybělo více zkušeností, abychom uhráli aspoň remízu. Mohli jsme být jinde, bojovat o desítku. Holt se to nepovedlo."

Společně s Václavem Pletkou patříte k nejzkušenějším hráčům mužstva. Jaká je vaše role na ledě a v kabině?

„Právě kvůli zkušenostem tady jsme, abychom klukům poradili, vedli kabinu a stmelovali kolektiv. Nejsme na to ale jen my dva, je tam i Honza Víšek, Špáča (Daniel Špaček, pozn. red.), Mára Pabinda (Pabiška, pozn. red.). Kdyby byl tým jen mladý, tak by to asi úplně nefungovalo. Na ledě jsme od toho, abychom v rozhodujících okamžicích pomohli góly. Je na nás, abychom to letos zachránili."

Nejste svým způsobem už hrající trenér? „No... (smích) Udělal jsem si béčkovou licenci, ale od trénování máme trenéry. Samozřejmě klukům radím, zejména v samotné hře, můj úkol je ale hlavně namotivovat kabinu před zápasem."

Po kariéře byste tedy rád trénoval?

„Mám to v plánu. Byl jsem i na přijímačkách na áčkovou licenci. Nedostal jsem se, ale aspoň jsem si to zkusil. Rád bych si ji jednou udělal a pokračoval v trénování."

S Benátkami chvíli trénoval Martin Réway. O něm se toho napovídalo hodně. Jak se jevil vám?

„On jezdil čtrnáct dní do Benátek akorát na tréninky. Zápasy nehrál, vyskytly se nějaké problémy s registrací, protože má i slovenské občanství. Říkal, že by si za nás rád zahrál, ale pak se domluvil ve Švýcarsku, za což je určitě rád. U nás se to nijak extra neřešilo, prostě k nám byl poslaný ze Sparty a trénoval s námi. Za těch čtrnáct dní ho člověk nemá možnost poznat, zvlášť, když nehrál zápasy, takže o něm v podstatě nemůžu nic víc říct."

Poslední zápasy jste nehrál. Jste na marodce?

„Jsem. V Šumperku jsem při blokování střely dostal pukem a zlomil si prst. Měl jsem tři týdny dlahu na ruce, teď už to pomalu rozhýbávám a příští týden bych rád nastoupil, abych v závěru sezony klukům pomohl."

Vy jste obecně na ta zranění trošku smolař.

„No, poslední dobou je to hrozný. Do třiceti to bylo dobrý, ale teď už je toho dost. Loni jsem měl dvě operace, s kolenem a pak s nastřeleným prstem. Zlomil se mi v kloubu, takže jsem musel na operaci. Letos jsem si o branku vyhodil rameno, teď mám zase ten prst. Je to smůla, ale vždycky se do toho nějak dostanu. Doufám, že i teď."

Neříkal jste si kvůli zraněním, že se na hokej vykašlete?

„Při zranění se člověku honí hlavou podobné myšlenky vždy, na druhou stranu mě hokej pořád baví. Benátky fungují perfektně, v Liberci máme výborné zázemí, baví mě práce s mladýma klukama, takže bych chtěl hrát dál. Samozřejmě ale bude záležet, jak dopadnou jednání Liberce s Benátkami, jak bude vedení Tygrů spokojeno a jestli se prodlouží smlouva o spolupráci. To se řeší každý rok znova a znova, takže teprve uvidíme, jak to dopadne."