Zápas s obávaným soupeřem se nevyvíjel dobře. Již ve druhé minutě jsme inkasovali. Naštěstí uzdravený Radim Šimek, pravděpodobně nabuzený delší pauzou, vyrazil v čase 5:00 od vlastní branky. Jeho výlet skončil krásnou brankou v síti soupeře. Vyrovnáno 1:1. Stejným poměrem skončila i celá, rušná, první třetina.

I druhá třetina byla plná událostí. Došlo k vyloučením, střídání brankářů a padly tři góly. Dva z nich do sítě soupeře. Jejich autory byli Martin Zelba z nezištné přihrávky „Sekyho“ a konečně to tam padlo i „Novasovi“ (Tomáš Novák) z opakované střely pod břevno. Přihrával chytře hrající Michael Dolejší, který do zápasu nastoupil se svým oblíbeným číslem 17. Novaso od té chvíle hýřil aktivitou a pohoda byla na jeho hře znát. Poměr střel našich hráčů byl v první i druhé třetině téměř stejný.

Skóre třetí třetiny by mohlo svádět k myšlence, že tato část hry byla pro nás lehkou záležitostí. Ale obraz hry byl stejný po celý zápas, a kluci museli makat až do konce. Již ve druhé minutě této třetiny zvyšoval na 4:2 David Šubrt po přihrávce Nováka. V další minutě se zapsal do listiny střelců Budy po ťukesu se Zelbičem a Sekym – 5:2. Podobná akce proběhla před šestou brankou v síti hostů. Zakončoval Zelba.

Celý zápas ukázal i spolehlivost obou našich brankařů, Kamila Zvěřiny a Michala Strosse, kteří se o obdržené, v obou případech i trochu nešťastné branky, opět podělili rovným dílem. V obraně zářil Radim Šimek, který většinu situací řešil s přehledem starého kozáka. Byl na ledě u pěti našich gólů. Spolehlivě hrál i Míša Haspeklo. Do své nové role se rychle dostává „Boby“ (Robert Hanzlík). Ten roli obránce, kterého nikdy v předchozích letech nehrál, zvládá obdivuhodně. Oba útoky, včetně sedmého útočníka, zaslouží pochvalu. Já osobně si myslím, že by jim více slušela častější střelba, alespoň v takovém počtu střel, jako v dnešní třetí třetině.