S Pinkasem v bráně, bez dvou stabilně hrajících obránců a jako už tradičně po půl minutě ve čtyřech začali Písečtí třetí zápas sezóny. Domácí se ubránil a následná přesilovka v jejich podání, jmenovitě Oranského, Mikesky a Květoně, naznačila, že tentokrát by se snad i na něco dalo dívat. Jenže jak minuty kráčely kupředu, mohl divák sledovat jen rozličné způsoby založení útoku a jejich skvělé bránění. A to na jedné i druhé straně. Když připočteme vlažné tempo a kopici nepřesností, máme zhruba představu, co se na ledě dělo asi tak do patnácté minuty. To se znenadání před Pinkasem zjevil Kounovský, ovšem než stačil něco vymyslet, kotouč mu vypověděl poslušnost. Za moment se přes Svobodu propasíroval do zakončení Jakeš, jehož projektil mířil přesně mezi betony domácího brankáře. Zpomalený puk si to nerušeně šinul za brankovou čáru, než mu na poslední chvíli zastoupila cestu jedna z píseckých hokejek. Na opačné straně vytrhnul na okamžik Barka z letargie Neckářův ofenzivní výpad a dorážka Kici. Jinak si do první přestávky nejvíce vzruchu užili časoměřiči. Ono taky čert aby se vyznal v té palbě trestů…

Nejprve se zdálo, že sami hráči nechají nabízené možnosti ke vstřelení úvodního gólu jen tak bez povšimnutí, ale ve čtyřiadvacáté minutě, když za katrem pykal Zbyněk Neckář, už se červené světlo za brankou rozsvítilo. Benátečtí přesilovku hráli výjimečně celkem nápaditě a byli za to odměněni. Tečovaná Jakešova přihrávka se odrazila na střed modré čáry k Vrzalovi, který se snad jako první z celého utkání s ničím nepáral, nic nevymýšlel a se svou okamžitou ranou uspěl. Když poté zase pro změnu hrál s jedním mužem v poli navíc Písek, vyjel Michal Pinkas z brány, a ve snaze rychle rozehrát vyhozený kotouč trefil dotírajícího Oulíka. Pro devatenáctiletého útočníka, jenž v juniorech oblékal i dres IHC, už nebyl problém zavěsit do zívající a prázdnotou zející klece.

A pak už se jen vylučovalo a vylučovalo. Když byly v polovině utkání spáchány dva nedovolená zákroky na Oranského a Míku, dostal Písek luxusní výhodu v podobě dvou minut pěti proti třem. Jenže jak s ní naložil? Tak jako se nakládají pytle na valník! Ledabyle! Modrožlutí nevymysleli zhola nic, ovšem že se nejedná jen o jejich problém se ujistili záhy. To se totiž ve třech bránili pro změnu oni a Benátečtí předvedli podobnou zoufalost jako jejich sokové. A když už se náhodou dostali k nějakému zakončení, narazili na jistého Pinkase, s nímž předchozí hypersmolný inkasovaný gól – zdálo se - nijak nezamával.

Zbylý průběh herního času vyplnilo v podstatě neustále to samé. Na trestných lavicích byl větší průvan, než na samotném hřišti, a stalo-li se snad, že by se kdokoliv propracoval (doslova) až ke střele, čekali zde připravení oba brankáři. Z monotónu se vydělila až třiapadesátá minuta. Během ní dostal Písek další, devětašedesát vteřin trvající dvojnásobnou početní výhodu. Tu znovu promrhal, avšak kombinace Mikesky, Květoně a Řehoře po dlouhé době nepostrádala prvky hokejové nápaditosti. A nakonec se domácí hráči přece jen dočkali. Ještě během dobíhajícího druhého trestu nabil Květoň mezi kruhy Janu Řehořovi, jehož dělovka bez přípravy si bez problémů proklestila cestu skrze Barkovy chrániče.

Tím však výčet brankových zápisů protentokrát skončil. Hokejisté IHC se sice ještě snažili během zbývajících čtyřech minut alespoň vyrovnat výsledek, k čemuž jim ale nepomohl ani závěrečný tlak, ani hra bez brankáře. A tak podruhé v řadě doma prohráli…