Po jak dlouhé době jste se přišel podívat na zápas?
Asi tak po dvou měsících. V září jsem tu byl naposledy.

Co vás přimělo?
Měl jsem čas, chtěl jsem se přijít podívat.

Sledujete průběžně výsledky Benátek?
Sleduji každý zápas, to je jasné.

To jste nemohl být moc spokojený s posledními výsledky týmu…
To určitě ne. Proto jsem se také přišel podívat, proč to tak je.

V pauze mezi první a druhou třetinou jste se byl podívat za klukama v šatně. Padly tam nějaké rady od vás směrem k nim?
Ne, to vůbec. Jen jsem je byl pozdravit.

Co říkáte na dosavadní průběh zápasu?
První třetina byla dobrá. Nebo alespoň výsledkově. Herně se to dá ještě zlepšovat. Ta druhá nic moc.

Jaké to je najednou po tolika letech aktivní kariéry být v pozici diváka. Nesvrbí vás ruce, že byste si zahrál s nimi?
Ne, vůbec. Hokej si chodím normálně zahrát dál. Už jsem se ho nahrál dost, takže vůbec žádné nutkání nemám.

Na co ve své kariéře vzpomínáte nejraději?
Celý svůj dosavadní život jsem prakticky strávil v kabině. Takže určitě na ty zážitky s klukama.

Co vás loni přimělo pověsit „hokejové řemeslo“ na hřebík?
Za prvé věk a také rodina. Děti rostou a musím být také doma.

Co vás tedy momentálně kromě rodiny zaměstnává?
Táta má firmu – autoopravnu. Takže prodávání a oprava aut.